Usínáme za praskání ohýnku a zvuků poryvů větru venku. Jsme rádi, že spíme uvnitř. V noci skutečně prší, nám je ale příjemně teplo. Ráno se budíme kolem sedmé, za oknem krkavec a pomalu se odkrývající nádherný výhled do krajiny lesů a jezer.
Během toho, co snídáme a balíme se, mraky skoro zmizí a začíná svítit sluníčko. Je to nádhera. Jen nás trochu trápí nedostatek vody, tak snad něco potkáme cestou.
Scházíme potůčkovými cestami dolů, všude vlhko, vlaho a příjemně. Najednou mě malinko vyděsí docela velká zmije hned u cesty. Má výhružný postoj, ale pak se odplazí.
Problém s vodou dole ve vsi vyřešil Tom – milí lidé nám umožnili nabrat si čtyři litry z jejich studně. Hned vedle je jezero, odpočíváme na molu, pozorujeme volavku a pak dva jeřábi, kteří se snáší za roh na pobřeží. Nádhera. V plánu je hlavně doplnit zásoby ve vsi Nordingrå, což je asi 12 km ještě. Jde se ale příjemnou krajinou, kolem moře (ledňáček) a lesy s hřiby (jsou i tady). Na kamenné plážce si smáčíme nohy, sušíme stan a svačíme, i když už je jedna.
Pak míříme zase do kopce a do vesničky, kde mají před domem tři plechový jeřáby. Tom se diví, jaký to je nevkus, jenže pak se začnou hýbat. Jsou živí! Fotit nestíháme, ale vidět je takto na pár desítek metrů je zážitek. Na jednom z jezer taky slyšíme zvláštní teskné vytí a skoro si myslíme, že je to vlk. Pak ale dalekohledem usvědčíme potáplicí. Je to její slavné volání, super.
Pokračujeme směr Nordingrå přes Mädan, kde je nečekaně kunst museum s kavárničkou – první občerstvení po asi 45 km trasy. Dáme si kafe a typickou švédskou lokální limču, která po otevření z půlky vypění pánovi na stůl. Taky jsem neodolal čokoládové kouli. Je to paráda.
Nordingrå je centrum oblasti s kostelem, středověkou kostelní ruinou, a hlavně je tu ICA, takže doplňujeme zásoby. Sáček bonbónů je tentokrát docela naplněný.
Najíst se tu nikde nedá, takže pokračujeme po silnici do Häggviku, kde se máme napojit na stezku World heritage. Ta má více informačních tabulí a konečně se dozvídáme, čím je to tu výjimečné. Hlavně geologií a působením ledovce – v průběhu času se tu dramaticky měnila výška a celé území roste 9 mm za rok a za 2100 let vznikne přírodní přechod přes Botnický záliv do Finska. V Häggviku je ještě jedna pozoruhodnost – open air soukromé muzeum s vlaky, loděmi, letadlem a různými domky. Jsme tu chvíli před zavíračkou a restaurace už nejede.
Teď už je jen cílem najít něco na spaní. Na kopec vysoký 270 metrů se nám nechce, takže jdeme okolo do vísky Kåsta. Tady začíná pršet a za chvíli proti nám jede paní na kole, zda se u ní doma 1 km daleko nechceme schovat, než přejde déšť. Děláme hrdiny a s díky odmítáme, déšť tu nikdy netrvá déle než 20 minut. To však není případ tohoto deště. Prší vytrvale až ke spacímu místu, což je jen lavička u cesty pro koňské dvoukoláky. Chvíli čekáme, ale nakonec nám nezbyde, než postavit stan tady na kamenitém plácku. Toma geniálně napadne vystlat místo vrbovkou, aby stan nebyl celý od bahna. Podaří se nám zalézt dovnitř, pojíst chleba se sýrem a šunkou a za bubnování deště usnout, snad bude ráno lépe.
-M-
Napište první komentář