10. den – okolo jezera

Je opravdu příjemné pobývat v klidném a malém guesthousu s kuchyňkou a veškerým potřebným zázemím. Příjemně nás to tu překvapilo. Vstáváme docela pozdě, takže potkáváme jen spolubydlící z vedlejšího pokoje. Jedná se o pána ze Singapuru s filipínskou manželkou, kteří se dnes chystají do hlavního města na rybí trhy. Také se seznamujeme s majiteli našeho ubytovacího zařízení, což jsou jedni z nejpříjemnějších a nejochotnějších lidí, které jsme (nejen) tady měli možnost poznat. Maria se s námi chvilku baví o našich aktivitách zde a přirozeně se vyptává, zda jsme navštívili Mykines (díky čemuž jsme se dozvěděli, že správná výslovnost zní Myčines), a jestli tam byli papuchalci. No jasně že byli! A kolik! Maria nám prozradí, že nejsou rozkošní jen na pohled, ale i na talíři. Prý chutnají výtečně.

Po snídani a sbalení skočíme k Marii do auta a jedeme k vstupnímu bodu naší naplánované trasy kolem zdejšího velkého jezera. Cestou se dozvídáme i několik zajímavostí. Třeba že víska, kolem které zrovna projíždíme, je jedinou na Faerách, která nemá přístup přímo k moři, byla postavena u jezera. Nebo se doslechneme o pověře, podle které byli zdejší starci shazováni do jezera z útesu, což nám připomíná podobnou japonskou pověst o umírání na hoře Narajamě.

Cesta kolem jezera je jednoduchá, potkáváme i zbytky vojenské základny. Navíc nám stále přeje počasí, i když je docela větrno, kvůli čemuž je pocitová teplota trochu nižší. Maria nám řekla, že na podobně slunečné počasí, jaké tu vládne v posledních několika dnech, nejsou faeřané příliš zvyklí. Prý z něj doslova šílí, pobíhají venku v kraťasech a tílkách, i když reálná teplota vzduchu stále odpovídá zdejším trendům. Všude prý potkává spoustu lidí, kteří vypadají jako Matěj – tedy s červenými spálenými nosy.

Na okraji zdejších útesů okusíme trochu adrenalinu a sedáme si na jejich okraj. Když nohy spustíme přes převis a několik desítek metrů pod nimi je až oceán, docela nás zamrazí. Není to úplně příjemné, a trochu se z toho motá hlava. Ale adrenalin se nám rozproudí v žilách. Je to prostě zajímavý zážitek. Chci to ještě zkusit o několik metrů výše, když vystoupáme úplně nahoru, ale ta představa se Matějovi moc nelíbí. Stačí, že lezeme téměř až k okraji abychom pořídili co nejlepší fotografie vší té zdejší nádhery. Jsou tu totiž vidět spousty mořských jeskyní, ale zejména slavná vyhlídka, ze které lze sledovat zároveň jezera a zároveň oceán- Je to velkolepý a mnohem více dech beroucí než se zdálo z fotografií. Faerské ostrovy dovedou i v posledních hodinách překvapovat svou nádhernou a velkolepou krajinou.

Pokračujeme podél jezera, zpíváme si písníčku ze které si pamatujeme jen slova Tórshavn a Klaksvík, přes kameny přeskakujeme na druhou stranu a kocháme se další krásou. Voda z jezera pokračuje přes převis a mohutně padá do moře. Je příjemné jen sedět na vyhřáté skále, poslouchat zurčení vody a nasávat atmosféru zdejší přírody.

Rozhodli jsme se pokračovat podél jezera a tedy nevracet se zpět stejnou cestou. Prolétá kolem nás letadlo, které bude během pár sekund přistávat. Je obří a vůbec do zdejší divoké přírody nepatří. Burácí a žene se kupředu. Bohužel fotoaparát jej odmítne zaostřit, takže se ukazuje, že z nás planespotteři definitivně nebudou. Nebo to chce jen cvik?

Vítr zesiluje, takže začíná být docela zima. Z okolních kopců se navíc začíná valit oblačnost. Spěcháme kupředu, a když se zdá, že se již blížíme alespoň k letišti, objevuje se za zatáčkou další obří kus jezera. Jsme přibližně v polovině cesty. Naštěstí času máme dostatek. Přibližně za hodinu se dostáváme k ovčím plotům, které postupně přelézáme a již po silnici pokračujeme zpět k našemu ubytování pro krosnu. Potkáváme Marii, která se okamžitě nabízí, že nás vezme na letiště. Ale časová rezerva je dostatečná, navíc se ještě chceme stavit do obchodu. Díváme se, že v našem pokoji bude ubytována nějaká Lenka.

Poslední výhledy na zátoku překvapí přílivem, který tu dokáže být docela rychlý. Během pár minut, hladina stoupla o pěkných pár metrů. V obchodě nakonec bereme jen nějaké pití, sušenky a Matěj si kupuje zmrzlinu plněnou gumovými medvídky. Loučíme se s ovečkami a vší tou krásou okolo. Vzpomínáme na přílet, jak jsme byli nadšení z každého dalšího kousku přírody, který se nám odhalil. Teď už vidíme okolí letiště trochu jinou optikou.

V duty free shopu si ještě na památku kupuji kravatu s papuchalky a nějaké občerstvení na cestu a bagetu s lososem na večeři a za chvilku poloprázdným letadlem odlétáme. Výhledy jsou mnohem lepší než při přílety (ale tedy díky tomu byl dramatičtější a mohli jsme to tu objevovat postupně). Sledujeme místa, která už tak důvěrně známe. Z výšky je to opět něco jiného. I z toho důvodu je škoda, že jsme nevyužili všechny možnosti zdejší přepravy a nikam jsme neletěli vrtulníkem. V plánu jsme to měli. Nevadí. I tak jsme si faerské dobrodružství užili plnými doušky a budeme na něj ještě dlouho vzpomínat. Nezískali jsme jen nové zážitky, ale též spoustu zkušeností, které budeme moci při dalších cestách pořádně zužitkovat. Už se nemůžeme dočkat.