Takže dneska zase maraton! Snídaně o něco později a o něco bohatší, jsme spokojený. Dnešní dopoledne se rozdělíme, protože Krista chce zkusit navštívit největší bleší trh ve městě, zda tam neobjeví nějaký historický textil nebo něco podobného a mě zlákala královský zoo Artis. Jedeme spolu metrem, ale já vysednu na Waterloo náměstí. Líbí se mi, jak tu fakt skoro nikde všeobecně není reklama a ve stanicích metra je to prostě jen čistý prostor.
Do zoo dorazím nedlouho po otevírače, takže se ještě příliš nenaplnila, což je super. Chci tady jít selektivně a vynechat to, co mě moc nebaví (velcí savci, primáti). Takže nejvíc času trávím u ptáků, plazů nebo hmyzu. Mají tady třeba skvělý motýlí pavilon, kde toho létá fakt hodně.
Celá zoo je krásným parkem místy s historickými pavilony z 19. století a sochami, fakt je tu hodně zeleně a míst na klidné posezení.
Strávím tu příjemné dvě a půl hodinky a mám tak další referenci na srovnávání. Byl jsem už v zoo se zajímavějšími zvířaty, na druhou stranu ale prostředím a architekturou patří Artis mezi ty nejlepší. V obchůdku navíc mají třeba plyšovou želvušku, protože hned vedle zoo je muzeum mikrobů, na které jsem už neměl čas a ani chuť.
Mezitím mi psala Krista, že už má taky skoro hotovo, takže se scházíme u východu z metra a máme trochu času do dvou hodin, kdy máme zamluvenou prohlídku Rembrandtova domu. Kousek vedle je botanická zahrada a děláme moc dobře že tam jdeme. I tady je jeden malý skleník s motýly, takže aspoň není Krista smutná, že zoo nestihne. V dalším obřím skleníku mají mega velké palmy.
A pak je tu tropický pavilon, kde se nám líbí fakt hodně. Jsou tu cestičky i přímo v hlíně a skoro se tu ztrácíme v bujné zeleni.
Vedlejší část nabízí sušší les jihoafrickéo pobřeží a třeba jeho divoké pelargonie. U kaktusů se fotí svatebčani. Další pavilon slouží jako kavárna, což nám přijde vhod a dáváme si lehký oběd (slaný koláč a chleba s indonéským makrelovým salátem, což je nakonec prostě rybí pomazánka, ale dobré je obojí). Pak už ale spěcháme na Rembrandta, je to naštěstí kousek (zde vlevo – moderní dům a vedle replika původního).
Muzeum s audiogiodem je vážně skvělé. Je dobře vidět, že i na kopích a nápodobách lze udělat dobrou poutavou expozici. Je zde názorně předvedeno míchání barev, ale i třeba tisk mědirytu. To jsme ještě neviděli.
Na programu garantovaném naší městskou kartou máme ještě dvě položky. Dostáváme se vlastně poprvé do historického centra města, davy houstnou, kolem se objevují bordely se spoře oděnými ženami v oknech. Dost mě to šokuje, působí to vážně jako obchody s bílým masem, ženy se svůdně svíjejí a okolo chodící muži na ně civí. Děje se i kolem kostelů a všude možně, ale je ještě brzy odpoledne, takže většina červených závěsů zůstává zahaleno. Nedaleko už naštěstí leží muzeum Ons‘ Lieve Heer op Solder, což je naprosto fascinující věc, o které jsme doposud neměli tušení. Je to ten nárožní dům vpravo.
Během protestantské nadvlády totiž obyvatelé Holandska mohli vyznávat i katolictví, ale pouze soukromě, takže jen v Amsterdamu vzniklo na desítky domovních kostelů důmyslně skrytých uvnitř domů. Zpřístupněný dům je vlastně srostlicí několika objektů propojených mnohými schodišťmi, skrývajících různě veliké kuchyně a obytné prostory a hned po krovem i několik pater vysoký kostel.
Má všechno – oltář, skrytou vysouvací kazatelnu, sakristii, zpovědní místnost i ubytování kněze. Tak z toho tady jsme nadšení a to nás čeká ještě Oude Kerk (starý kostel). Dnes slouží zčásti jako výstavní síň současného umění, ale mění expozice, takže nás ruší jen zavření některých částí prostoru.
Kostel má obrovské lodě završené bedněnými klenbami, což působí skoro až neskutečně. Okolo jsou přilepeny malé domečky s místnostmi – třeba tato s barokními tapetami sloužila k domlouvání uzavření sňatků.
Na lavicích v chóru se nachází pozdně gotické řezby se srandovními, sprostými i děsivými výjevy. Taková středověká libůstka.
Ven vycházíme s vidinou kavárny, kterou je vyhlédl hned vedle, v jednom z těch domků přilepených ke kostelu, dokonce má i malou zahrádku. Chodí sem sice jen turisti a objednává a platí se přes QR kód, ale jsme spokojení.
Je před šestou a venku je hezky, tak ještě máme trochu náladu objevovat město. Dojdeme k domu Anny Frankové, kde si lidi fotí cedulku a pak se pokoušíme najít nejstarší dřevěný dům. Ten je ale na uzavřeném dvoře, takže ve slepé ulici nacházíme jen šedesátnici, co to tam celý zasmradila jointem. Baví nás, že hodně kanálů je uměle zúžena, aby vznikl prostor pro divokou zeleň.
Máme chuť na pivo a nakonec si sedáme hned naproti Rembrandtovi u malého domečku na soutoku dvou kanálů.
Je to tady turistické a drahé, ale pivo je překvapivě dobré a silné, takže jsme spokojení.
Cestou na metro nakoupíme na večer (chtěli jsme sice do hotelové restaurace, ale zase nestíháme) a blog pak dopisuju až před jedenáctou. A to jsem si myslel, jak to dneska bude volnější! Zítra už jen výlet do přírody a večer zpět do Vídně. Uteklo to teda jako nic.
-M-
Napište první komentář