Podzimní výlet jsme si domluvili s Kristou na prodloužený víkend kolem svatého Václava. Přemýšlel jsem, kde jsem ještě nebyl a dá se tam dojet nočním vlakem a volba padla na Nizozemí, přesněji Amsterdam a okolí. Krista už tam sice byla, ale nechala se přesvědčit s vidinou výstavy o historickém textilu v Rijksmuseu. Ve středu po páté vyrážíme vlakem do Vídně, ale předtím si ještě kupujeme na nádraží piva, takže to bude jízda, haha. Ve Vídni chvilku bloumáme po nádraží a pak už netrpělivě vyhlížíme nightjet do Amsterdamu, který pojede na čas kolem čtvrt na devět.
Docela podle předpokladu přijíždí notně omšelé lůžkové a lehátkové vozy ÖBB, které už znám z cest do Itálie. Zaplouváme do kupéčka hned spolu se třemi dalšími postaršími lidmi. To jsme nečekali, že budem mít nacpané kupé a pitíček je připraveno šest, takže budeme plní uplně. No nevadí, bereme to s humorem – hlavně Holanďan s trochu punkovou náturou, který v Haagu provozuje hospodu. Zkouší dokonce obsadit sousední prázdné kupé, ale vlakvedoucí ho pak nekompromisně přesune zpátky k nám. Otvíráme piva a lanýžové kešu – luxus je to!
Spolucestující budou vysedat brzy ráno v Koblenz a v Bonnu, tak se chystáme na neklidnou noc. Zalezeme do kukaní a pokoušíme se přerušovaně spát, což se daří s různou intenzitou. Po sedmé už se s panem Holanďanem pouštíme do stlaní lůžek a přestavujeme kupé opět na sedací. Zbytek cesty pozorujeme nizozemskou krajinu a bavíme se s pánem, který je takový old school liberál a mluví s trochu chrochtavým přízvukem, ale kromě angličtiny ovládá plynně i němčinu. Kolem desáté vysedáme z Utrechtu a jsme rádi, že můžeme dýchat čerstvý vzduch. Bez problémů najdeme skříňky na zavazadla, a stejně suverénně míříme směrem do centra.
Ovšem uplně na opačnou stranu! Naštěstí jsme si toho všimli brzy a mohli opustit nově vznikající rezidenční a kancelářskou čtvrť a po mostě přes nádraží (na kterém rostou stromy?!) pokračujeme do skutečného centra.
Čeho si všimneme hned je docela očekávaná totální dominance kol oproti autům a skoro i chodcům. Na kole prostě jezdí všichni a pořád a město se tomu maximálně přizpůsobuje. Chceme si projít hlavně staré město a některé zdejší památky, však Utrecht je město nizozemské gotiky a centrem katolické církve, byť značně poznamenané obrazoborectvím reformace. Prvním cílem je tedy Jakobikerk, kostel sv. Jakuba. Původně románská bazilika přestavěná goticky, jejíž část funguje jako eventový prostor univerzity a zrovna se tu chystá nějaký večírek. Je to dost pozoruhodné, ale nesetkáváme se s tím poprvé.
O kousek dál neodoláme lákání kavárny, kterou jsem jako jednu z mnoha vybral z European coffee trip. Espresso je skvělý a je to tu příjemně alternativní, ale i fungující jako prostor, kde si lidé prostě zapnou notebook a pracují. Celkově nám přijde, že si tu lidi umí tak nějak užívat života a dokázat vytěžit maximum z možností, co město nabízí. Hodně je to vidět v práci s veřejným prostorem, který je plný květin, keřů, popínavek a laviček před domy.
Jednu takovou skrytou zahradu jsme náhodou objevili na okraji centra (Bruntenhoftuin). Nádherné místo obklopené malými domky, jejichž zadní vchody vedou přímo do poloveřejného klidného prostoru, kde jsme posvačili.
Už je to ale jen kousek k hlavnímu dnešnímu cíli, muzeu Catharijneconvent, kde je jedna z největších sbírek holandského středověkého umění. A skutečně je na co se dívat, od 12. po 21. století, sochy, obrazy, mraky uměleckého řemesla včetně textilií z 12. století. Jsme ve svém živlu a Krista má nutkání všechno fotit a diskutovat stylové otázky, jako za starých časů na nějaké exkurzi.
Muzeum není až tak velký, ale přesto nás docela utahá. Samozřejmou součástí je muzejní kavárna, kde se dá objednat i dýňová polévka, takže si odpočineme u jídla, což je super. Mrknout chceme i do vedlejšího kostela, ale je otevřený jen přes mříž. Můžeme tedy jen hádat, zda sochy, co vidíme v presbytáři jsou středověké nebo ne. Kousek od centra stojí zdejší památka UNESCO, dům Rietveld-Schröder, vynikající příklad typicky holandské architektury 20. let minulého století (De Stijl).
Trochu jsme tušili, že dostat se dovnitř nemusí vyjít a měli jsme pravdu. Dneska už mají vše zamluveno. V někdejší garáži vedle domu je ale vytvořena mikro kavárnička, takže neváháme a za pití super kávy pozorujeme hipsterské návštěvníky domu.
Posledním cílem je zdejší dóm, tedy fragment gotické katedrály, jejíž hlavní loď spadla během tornáda v 17. století. Zůstal obrovský chór s věncem kaplí a vysoká věž, nyní obehnaná lešením.
V katedrále mají několik moc krásných uměleckých předmětů, jednoznačně ale zaujme gotický kamenný oltář s odsekanými obličeji světců.
Taky tady se chystá nějaká akce s pitím vína a vedlejší křížová chodba je dokonce zavřená uplně, univerzita tam má nějakou párty, jak nám sdělil pán pracovník v katedrále. Nezbývá nám tedy než zamířit na nádraží. Jsme docela uchození, takže nám to vlastně nevadí, ale shodujeme se, že Utrecht se nám hodně líbí a vlastně místním město dost závidíme.
Vyzvednem batohy, koupíme lístky a během chvilku už jedeme vlakem směr Amsterdam. Jede nám to přímo k hotelu v nové kancelářské a zábavní čtvrti u Biljmer areny. Chtěli jsme si koupit nějakou večeři v Albertu, ale na dveřích specificky píšou, že kromě hotovosti přijímají jen Meastro karty, kterou ani jeden nemáme. To nás dost překvapilo, takže městskou betonovou džunglí pokračujeme do hotelu.
Tady nastává trochu nejistota, zda máme pokoj zamluvený v Holiday Inn nebo Holiday Inn Express – oba jsou totiž ve stejné budově, ale mají rozdílné recepce. Instinktivně vybírám levněji vypadající Express, ale recepční nemůže najít mou rezervaci. Takže je to jasné, musíme do druhé recepce a tam je už vše v pořádku. Máme dost prostorný pokoj, což je super. Tady se nám bude vegetit dobře!
Nákup večeře nakonec uskutečníme v Lidlu u nádraží a zjišťujeme, že je to zde hodně přistěhovalecká a trochu divočejší čtvrť. Po jídle plánujeme, co zítra – je toho hodně a musíme pečlivě vybírat. Tak dobrou!
-M-
Napište první komentář