Noc v měkkých postelích nebyla až taková balada, jsme zvyklí na tvrdá lože, maximálně mechovou matraci. Vstáváme kolem sedmé a jdeme dolů na snídani. Kirunský Scandic je docela obří hotel, ale genericky skandinávsky útulný. Snídaně má nicméně vynikající úroveň – výběr velký, třeba i palačinky se šlehačkou a vajíčka na několik způsobů. Kiruna se u nás určitě zapíše, protože se nejedná o typické skandinávské město, ale má svojí nezaměnitelnou atmosféru, což se rozhodně počítá. Letiště je asi 3 km daleko, ale po silnici se nám s krosnama už nechce, takže jedeme městským busem za 200 Kč, což je za 5 minut cesty docela šílený vlastně. Malinké letiště, jeden let, odsýpá to rychle.
Dostal jsem prostorné místo u exitu a 1:20 letu uteče jako když luskne. Dokonce se mi podařilo usnout a probudil mě až dosed letadla na přistávací plochu v Arlandě. Tomáš zkoumá, jak se dostane domů na stand-by – první let do Prahy je beznadějně plný, tak zkusí pozdější do Vídně. Já si mezitím znovu odbavím krosnu – komplikovaně si mě předávají z místa na místo, tak snad se s ní v noci ve Vídni shledám. Letadlo mi letí až v osm, takže mám asi 6 hodin času. Na letišti nechávám Toma, kterému se nakonec podaří dostat se na let v 15:20 a já mířím do Upsally. Místo vlakové jízdenky si koupím poněkud omylem autobusovou, jede to delší dobu, ale zase je to o dvě stovky levnější. Do města Carla Linného dojedu kolem třetí. Už jsme tu byli před dvěma lety, takže jdu na jisto. Nejdříve Lakrits obchůdek a pak přímo do botanické zahrady. Je tu příjemná kavárna, kde si dám zhruba to samé jako posledně a jsem spokojený.
Kolem skotačí ptáci a mám spoustu času. Projdu si zahradu a je to paráda – skvěle tu mají představený třeba užitkové rostliny.
Sednu si do parkové části, sundám boty a píšu deník. Vedle jemně zpívá kos.
Sám v cizím městě bývám dost výjimečně a brzy mě čeká první uplně samostatný let, tak se tady krásně vyzenuju. Vlak mi jede zhruba za dvě hodiny. Probíhá tu zrovna nějaký sportovní zápas, fandění je slyšet v celém centru a proudy testosteronu se valí městem zrovna, když mířím k nádraží. Tom je mezitím už v letadle, dostal letuškové místo v uličce. Pak dokonce i zvládne dřívější spoj do Brna, tudíž už se neuvidíme. Mně ale všechno jde jako po másle a na letiště tentokrát jedu vlakem sice 19 minut, ale 400 Kč. Na letišti hladký průchod a už čekám na let. Pak už jen hodinka ve Vídni a pak premiérově do Brna vlakem z letiště. Doma budu s trochou štěstí o půl třetí ráno, a zítra do práce. Bude to šok a asi se ani nestihnu oholit, vypadám jak Rumcajz!
Tak Švédsko letos trochu šmrncnutý Norskem a byla to neskutečná jízda. Už se těším, co vymyslíme příště!
-M-
Napište první komentář