Po dvou letech znovu do Švédska, ve složení Matěj a Tomáš. Blog vzniká opět přepisem cestovního autentického deníku. Pokud jsem se rozhodl něco dopsat až v Brně, píšu kurzívou. Letos jsme se rozhodli vyrazit více na sever a projít slavnou Höga kusten leden, tedy stezku ve Vysokém pobřeží, památce UNESCO. Tak hurá na to, fotky obstaral z naprosté většiny Tom.
Tomáš během covidu stihl cestovat více než kdy předtím, zato já jsem měl příšerný absťák, který mohl být ukojen pouze ultimátním trekem. Volba padla na Švédsko, které jsme si před dvěma lety úplně zamilovali. Do posledního dne jsme si nebyli jistí, zda vůbec poletíme, protože Tom se před pár dny předčasně vrátil z Gruzie s nepříjemnou střevní chřipkou. Naštěstí se mu podařilo svůj stav alespoň stabilizovat a kolem jedné v noci jsme se sešli v Brně u Grandu a čekali na Flixbus na vídeňské letiště. Přijel nějaký spoj do Krakova, takže jsme byli v klidu. Napadlo nás ho ještě jednou zkontrolovat a on jel z Krakova do Puly přes Vídeň, takže byl náš. Jel teda prvně na Olomouc a ve Vídni taky podivně bloudil, ale nakonec jsme ve tři ráno úspěšně dorazili na letiště a měli tři hodiny času. Potulovali jsme se po terminálu, zvládli všechny procedury a hurá do letadla od Austrian. Let byl plný, trochu jsme se prospali a před devátou už klesali do zataženého Stockholmu. Pilot hlásí 13 stupňů, tak jsme zvědaví.
Všechno v poho, bereme batohy, zakrytý nos a ústa mají jen právě přilítlí turisté. Ve Švédsku covid skoro jako by nebyl. Letiště je trochu zmatené a k vlaku je to docela kus do tunelu, co vypadá jako obří důl. Popojedeme asi půl hodiny do stanice Solna, kde je obří nákupní centrum. Obstaráváme potřebné (plynová bomba a jídlo, i něco málo bonbónků, ale musíme pečlivě vybírat kvůli Tomově dietě).
Stíháme akorát a v 11:45 jedeme osobákem do Uppsaly a pak rychlíkem čtyři hodiny do Kramfors. Za ty peníze jsme čekali něco jako Pendolino, ale vlak byl docela ušmudlaný, i když prostorný. Trochu jsme pospávali, ale hlavně pozorovali nádhernou švédskou krajinu. Před šestou konečně přijíždíme do Kramfors a zjišťujeme, že se čte se š na konci. Hned to nezní jako město v Mordoru, i když tak trochu vypadá. Provinční městečko s prázdnými ulicemi a podivnými zákoutími. Čekáme na bus a je tam i pán, se kterým si trochu povídáme. Minutu před příjezdem busu se nás ptá, zda máme jízdenky, že to jde jen přes aplikaci. Tom ji horečnatě stahuje a snažíme se pořídit lístky, ale musíme už do autobusu. Řidič čeká, až se u čtečky u zadních dveří odbavíme, ale nejde nám to, takže jedeme na půl zadarmo. Vystupujeme na ostrově Sandö a míříme na sousední malý ostrůvek, kde najdeme v lesíku kousek nad jezerem mořským zálivem spací místo. Ale ještě je čas, tak jdeme na průzkum směrem k ostrovu Svanö. Máme krásné výhledy na starý silniční most (před stavbou nového Höga kusten bron tudy vedla hlavní cesta na sever). Most je z konce 40. let a je nádherně subtilní a elegantní.
Ostrov Svanö byl do 60. let využíván jako obří papírna a teď se revitalizuje od těžkých kovů apod. Chvílema svítí sluníčko a je krásně. Lehkou večeři máme na kamenném útesu kousek od stanu a po deváté usínáme. Byl to dlouhý a náročný den a všechno nám skvěle vyšlo. A zítra už konečně na Höga kusten leden!
-M-
Napište první komentář