Poklidně jsme se uložili po deváté ke spánku, pozorovali lišku a netopýry a čekali na hvězdy. Když tu slyšíme hlasy a vidíme se blížit asi čtyři hochy s taškami a batohy: „Nebudeme vás tu rušit?“ „No, pokud budete potichu, tak ne.“ Věděli jsme ale, že určitě chtějí pařit a věděli to i oni, takže odešli hledat jiné místo. Už jsme napůl spali a najednou o půl jedenáctý terénní auto a týpci s čelovkama, zda si pět metrů od nás mohou udělat oheň. Nemohou. Smolík. Jedou pryč a my můžeme konečně hajat.
Hvězdy nakonec moc nebyly, protože svítil měsíc jako reflektor. Budíme se před sedmou, uvaříme si kaši a kafíčko a jdeme na poslední, zkrácený, úsek této etapy.
Sejdeme dolů do Francovy Lhoty, vyjma Kohútky první civilizace. Protneme jen okraj, kde ještě odbočuji k památné Kobzově lípě. Majestátný 400–500 let starý strom, obvod kmene 630 cm. Pak už stoupáme na Čubův kopec s rozhlednou, kde jsme chtěli původně spát (720 m.).
Chceme najít vodu. První studánka je 100 m daleko od cesty a teče, ale ne všem se k ní chce. Další mají být přístupnější – druhá ale jen kape a poslední „střelecká voda“ neteče vůbec.
Je tu ale zvonička a krásný výhled na Střelnou, tak si tu děláme pauzu a svačíme.
Mezitím jsme zpozorovali podezřelé chování lidí u pramene. Jako by snad tekla voda. Pišta to zjišťuje a ona fakt teče, jen je potřeba výpusť zmáčknout, což jsme nezkoušeli. Takže i s vodou scházíme do Střelné, kolem krásné svahy, opouštíme Javorníky.
Hostinec je zavřený, na zastávce čeká vlak, takže se posouváme do Horní Lidče. Poslední Radegast na nádražce a pak Valašským expresem do Olomouce a dál do Brna. Město neláká a nechce se nám. V nádražce jsou valašská individua, to nám chybět nebude.
-M-
Napište první komentář