Přes noc jsme regenerovali, snídáme kaše na snídani v chatě lyžařského klubu. Okolo půl devétá vyrážíme. Opouštíme Beskydy a vystoupáme na hřeben Javorníků. Cestou jsou moc krásné výhledy. Matěj si cestou plní botanické touhy.
Nahoře na hřebeni u památníků třech padlých (Stratenec, 1055 m.) se dozvídáme, že jdeme na nejdelší naučné stezce v Evropě nebo na světě (?!).
Zdoláváme Malý Javorník (na české straně známý jako Javorník, nejvyšší hora pohoří, 1019 m.) a pokračujeme k chatě Kohútka, která láká na domácí kuchyni z lokálních surovin. Dáváme si plněné knedlíky, polívky, halušky a kofolu, nicméně jsme tam prožili střet civilizací – hlasitá rádiová hudba a plno lidí, parkoviště, fuj…
Rádi pokračujeme v cestě. Čeká nás brutální sestup do Papajského sedla (691 m) a pak brutální výstup do kopce, který nám připadá jako kolmá stěna. Pišta ho vyběhla, prý by se jinak převážila, ostatní jdeme svým tempem. Já se smiřuji s bohem a vesmírem. Nabíráme vodu ve studánce a pokračujeme na vrchol – BRUTÁLNÍ MAKYTA.
Cestou pozorujeme pozoruhodný jev – na české straně smrková monokultura, na slovenské starý smíšený les. Krása.
Nelidsky mě bolí nohy. Z posledních sil přicházím ke kapli sv. Huberta. U kaple na mě všichni čekají. Jsou hodní – už se domluvili, že končíme dříve a budeme spát tu. Kaple, stůl, ohniště, kadibudka, posekaná louka.
Vaříme kafe, bulgur, chystáme čaj. Pohoda a krása. Na louce vidíme běhat lišku, z brčálového rybníčka slyšíme kachny.
-Z-
Napište první komentář