Dnešní poznávání Kodaně se neslo v režii nestálého počasí. Přesto jsme viděli mnohá zajímavá místa. S vědomím silného deště jsme se vstáváním a vyražením z hotelu uplně nespěchali. Nakonec jsme sešli k recepci někdy mezi devátou desátou a chvilku hypnotizovali silný déšť. Nepomohlo to a vyrazili jsme tedy ne metro a dojeli do centra města. Chtěli jsme prvně mrknout do kostela sv. Mikuláše, který nyní funguje jako výstavní síň současného umění, ale otevírají až v 11. Otevírací hodiny jsou, jak už bylo řečeno včera, poměrně frustrující záležitostí. Máloco otevírá dříve než v deset a skoro nic nezavírá později jak v 17, na což ze střední Evropy moc zvyklí nejsme.
V silném dešti a větru jsme se tedy přesunuli ke královskému zámku Christianborg, jehož reprezentativní část je přístupná veřejnosti.
Všechno zde, podobně jako v celém městě, působí hodně monumentálně a čistě. Na rozdíl od Kronborgu je tady dochována interiérová výzdoba. Po požárech sice až z 19. století, ale přesto zajímavá. Místnosti jsou stále příležitostně využívány královskou rodinou, tudíž navštěvujeme část knihovny královny Margarety II, obrovský banketní sál nebo trůnní sál s balkonem, kde byl ohlášen královnin nástup na trůn roku 1972.
V banketním sálu je série tapisérií z roku 2000 ilustrujících dánské dějiny, v jedné místnůstce zase sbírka porcelánu zdobeného biologicky přesnými zobrazeními rostlin a hub. To se mi líbilo tedy hodně.
Po návštěvě zámku se déšť naštěstí trochu umoudřil. Navštěvujeme ještě královskou kuchyni s jedno uz největších sbírek měděného nádobí v Evropě. Zaznamenáníhodné je hlavně to, že v jednotlivých prostorách to voní po jídle, které se tu připravovalo – smažené maso, deserty nebo karamel. V některých z hrnců jsou i poměrně věrohodné modely surovin a pod jednou z polic sedí skrčená figurína holčičky a cosi nám povídá. Strašidelný.
Nádvoří parlamentu Lukášovi připomene dánský seriál Borgen, na který jsme koukali. Já si to však jako obvykle už skoro nepamatuju. Dokonce tu jsou funkční stáje, kde zrovna jezdí s pár koňmi. To je překvapivé, že to takhle v centru pořád funguje. Drožky tu naštěstí nejezdí, nejsme ve Vídni.
Do samostatného města uvnitř Kodaně, Frederiksborgu, se přesouváme autobusem. Plánujeme zde využít další z volných vstupů v rámci Copenhagen Card a jdeme do Zoo. Lukáš se předtím dozvídá jednu ze dvou nepříjemných zpráv z práce, takže si to moc neužijeme. Zahrada je taková tradiční, všechna zvířata jsme už viděli jinde a navíc je pořádná zima. Ohřejeme se v tropickém pavilonu, koukáme na protahující se kuřátka, ledního medvěda snažícího se spářit s nerudnou medvědicí, kterou honí po celém výběhu, a odcházíme.
Hned vedle jsou totiž městské podzemní cisterny z 50. let 19. století, která nyní souží jako specifický výstavní prostor. Nyní zde více jak rok představuje svůj architektonický projekt Japonec Hiroši Sambuiči. V cisterně různě pokapává voda, chodí se po dřevěných platformách nad mělkou vodou a prostor je velice spoře osvětlený. U vstupu je možné koupit si japonský papírový lampion a chodit s ním, oči si však časem zvyknou i bez něj. Různě v prostoru jsou rafinovaně instalována zrcadla, někde občas kotví loďka, jinde je mechem obrostlý ostrůvek nebo párou orosené skleněné desky. Prostor působí až mysteriózně na všechny smysly a moc se nám tu líbí.
Počasí je nevyzpytatelné a přemýšlíme, co s načatým odpolednem. Máme trochu hlad, tak se rozhodneme jet zpět do centra. Narazíme zde sice na dobře vypadající podnik, kde je možné dát si pět jídel dánské kuchyně za přijatelnou cenu, mají zde však plno až do zítra. Objevuje se však slunce a shodneme se na tom, že než do dalšího muzea raději pojedeme prozkoumat park, na který nás včera nalákal další z dílů pořadu Gebrian versus J V přistěhovalecké problémové čtvrti Nørrebro byl roku 2012 otevřen veřejný prostor Superkilen, kombinující náměstí, skatepark, místo pro trhy a park. Mobiliář byl navržen desítkami různých tvůrců různých národností žijících ve čtvrti – Česko zastupují dvě lavičky z barevně natřených dřevěných latí, takových jaké má nejeden z Čechů na zahrádce. Hodně to tady žije a jsme rádi, že poznáváme i uvolněnější část Kodaně a její kolorit. Na obzoru se však stahují černá mračna a počasí se opět horší. Hlad zaháníme v jednom z mnoha obchůdků 7-Eleven, co nám to jen připomíná? :-)
Poslední místo, které chceme vidět, je kostel Grundtvigs Kirke ve čtvrti Bispebjerg. Ten nám nabídl Tripadvisor a dobře udělal. Celá čtvrť je z úhledných cihlových bytovek a vilek, všechno je jednotné a hezky upravené. Celkově se mi hrozně líbí, jak tu všude kvetou tuny narcisů a tulipánů. Mezi červenými cihlovými domy se sedlovými střechami se náhle zvedá šedá monumentální masa kostela z 20. let 20. století, postaveného v gotikou silně ovlivněném postsecesním stylu.
Nevím, jak jinak to charakterizovat, každopádně je to velmi působivé až hrozivé. Hned vedle je obří hřbitov se stavbou opatřenou štíhlým komínem. Něco mi říká, že by to mohlo být krematorium. Je to tu taková severský depka, ale líbí se nám tu.
Začíná však znovu pršet a je fakt hodně zima, takže radši než do planetária míříme do hotelu. Na hlavním náměstí omylem nastoupíme do vlaku, co nestaví na naší zastávce, ale jsme už moc unavení na to, abychom vstávali a vlak opustili a jedeme tedy až na letiště. Nadchodem přejdeme koleje a jedeme zase o dvě zastávky zpět a vlastně nám to ani nevadí, doprava je tu docela příjemná. Večeříme tentokrát ve fastfoodu v obchodním centru u hotelu a musíme se sbalit. Zítra totiž odlétáme do další destinace a jsme řádně natěšení a zvědaví.
Napište první komentář