Cílem dnešního dne bude jeden slavný zámek, akvárium a procházka podél pobřeží. Jdeme na to!
Jelikož ubytování máme objednané bez snídaně, nemuseli jsme spěchat do společných prostor a včera koupenou mrkvovou buchtu jsme si mohli vychutnat v pohodlí pokoje. Zvukovou kulisu nám poskytla příznačně první epizoda von Trierova Království. Při plánování dnešního dne zejména Matěje rozhořčil fakt, že veškeré instituce nabízejí směšně krátkou otevírací dobu od 10 do 17 hodin. Buď tedy budeme muset zahájit orientační závod od jedněch dveří ke druhým, nebo si vychutnáme jen pár míst a brzy večer budeme mít volný program. V Tallinu jsme si sice sprinty plný program užili, pro Kodaň ale volíme možnost číslo dvě. Vzdálenosti jsou tu přeci jen o něco větší.
Naše dnešní první kroky vedly tedy na nádraží, ze kterého se vlakem vydáváme směr Helsingør. Cesta je rychlá a pohodlná. Navíc si můžeme vychutnávat naše první výhledy na dánský venkov. Z jedné strany moře a z druhé zajímavé vesnice, listnaté lesy překvapivě plné bílých květů. Matěje zaujalo, že se tu k listnatým lesům chovají stejně jako u nás k jehličnatým. Já jsem nepochopil jak to myslí, tyhle věci prostě jako měšťák nevidím.
S malým zpožděním vystupujeme na úvraťovém nádraží a překapuje nás, jak je nádražní budova nenápadná. Nikde žádné nápisy, malým východem se z nástupiště ocitáme rovnou na hlavní třídě a jednou z bočních uliček mizíme do historických částí města. A moc se nám líbí, vizuálně i pocitově. Matěj oceňuje, že oproti Kodani je to tu kompaktnější, a tak je všechna ta krása působí mnohem silněji. Ty barvy, které zdobí omítky, ale nezakrývají řemeslo. Samozřejmě naší návštěvě neunikla ani zdejší cihlová severská gotika! Nejdříve jsme zavítali do katedrály sv. Olafa a i za mě musím říct, že je to opravdu zajímavé. A netvrdím to jen proto, že tam zrovna probíhaly přípravy na pohřeb včetně zdobení pěkné rudé rakve. Cením zejména čisté bílé prostory, ve kterých krásné zdobné prvky a nádherné epitafy opravdu vynikají. Matěj obdivuje i zlatý oltář nebo zajímavý prostor, ve kterém se nachází křtitelnice.
Druhou sakrální zastávkou je hned o ulici vedle karmelitánský klášter. Zde se nám líbí možnost projít si čtvercovou křížovou chodbu, v jejímž středu se nachází jeden vzrostlý strom. Matěje ještě překvapuje zbytková malba přímo na cihlách. Samotný klášter je tentokrát velmi zdobný a je vybaven opravdu hezkým nábytkem. Stejně jako ten předchozí je i tento ozdoben visící lodí.
Jediné, co nám atmosféru trochu kazí, je zima a vlhko, které jakoby se vrátily. Severské jaro tu na nás útočí ze všech stran. Ve chvíli, kdy Matěj ocení, že je vlastně docela teplo, se rozfouká vítr a déšť udeří ještě větší silou. Ale to už kolem moderních přístaveb, a až liebeskindovských kombinací moderny a historie v přístavu přicházíme k dnešnímu highlightu. Hamletovu zámku Kronborg.
Tady nám ale časový harmonogram poprvé nevychází. Zdejší otevírací doba vykřikne, že na vstup je ještě čas. Otevírá se až jednu hodinu před polednem. V sychravém počasí se tedy rozhodneme, že zámek mezitím obejdeme. Cesta nás zavede až k moři, odkud vidíme i na druhý břeh, do Švédska. Překvapuje nás, že je to takový kousek. Ale více než pohled do další skandinávské země si užíváme rozbouřené moře, po kterém srdce vnitrozemců prostě touží. Zhoršující se podmínky nás ovšem donutí se schovat někam do závětří. Jedenáctá hodina se naštěstí blíží, takže již po chvíli míříme ke vstupu, doufajíce, že interiér bude stejně zajímavý jako exteriér. A hlavně se těšíme, že se jedná o volnou prohlídkovou trasu, tedy bez průvodce. Protože to je nej!
No upřímně, žádná hitparáda se nekonala. Zámek působí celý chladným až odcizeným dojmem, vše je strohé, popisků málo a celkově není příliš přesvědčivý. I když samozřejmě některá místa nás zaujala. Třeba zdejší obchod se suvenýry v hamletovském stylu. Ne! Samozřejmě že jsme ocenili i některé interiéry, jako třeba obří taneční sál s odkrytým stropem, model toalet včetně umazaného zdiva a pokladů ukrytých mezi výkaly. Matějovi se velmi líbily i početné tapiserie, které nesloužili jen jako dekorace, ale též pomáhaly udržovat teplo v místnostech. Fajn mohla být i vyhlídková věž, ale počasí nám její využití na delší dobu znemožňovalo.
Po prohlídce jsme se stavili v přístavišti na kávu. Nicméně okamžitě nás zaujala i nabídka jídla. Po včerejších čínských knedlíčcích dim sum volím britské fish and chips. Matěj neodolá nabídce dánského tradičního jídla, které jsme obdivovali již včera na trzích ve městě. Jedná se „chléb s máslem“ – smørrebrød. Spíš než o chléb v českém slova smyslu se jedná o chlebíček či ještě lépe – jak to pojmenovali i v našem podniku – otevřený sendvič. Prý je vynikající. Chuť vepřového se snoubí s kyselostí okurek, jemných plátků ředkviček a to vše je obohaceno řeřichou. Nejdříve však vychutnává jen vizuálně, protože poslušně čeká, až se rozvibruje a rozbliká černá placka s číslem mé objednávky. Ryba je již též připravena. Vynikající však není jen jídlo. Užíváme si i kávu, ve které není ani známky po kyselosti a zároveň obdivujeme zdejší prostory. Jedná se totiž o zajímavou přístavbu ke staré budově doků.
Po jídle spěcháme na nádraží a míříme zpět do Kodaně do největšího akvária ve Skandinávii. A je to opět i krásná moderní atmosféra, která se na pobřeží opravdu vyjímá.
První část je zasvěcena dánské přírodě, takže máme skvělou možnost poznat zdejší slano i sladkovodní život. Užíváme si i faerskou přírodu, protože konečně máme možnost vidět papuchalka! Sice je postarší, ale to mu na roztomilosti nic neubírá. Na venkovní terase u vyder sledujeme švédské Mälmö, ve kterém je vidět i nejvyšší skandinávská budova, nedaleká ostrovní jaderná elektrárna či hezký maják. Díky blízkému letišti tu i co chvíli přistávají letadla.
V dalších úsecích jsou již světová moře, amazonské obří sladkovodní ryby či filipínský podvodní život. Baví nás všichni ti podivní vodní koníci a podivně tvarované ryby. Nejvíce času však trávíme v tropickém pralese, kde jsou i motýli, ale hlavně ptáčci!
Poslední okamžiky dnešního dne si užíváme procházkou po pobřeží, kde nás překvapí hned několik věcí. Nejdříve je to zdařila venkovní posilovna, asi nejpovedenější co jsem zatím viděl, poté dřevěná stavba v moři sloužící k letním vodním radovánkám s praktickým výhledem na most spojující Dánsko se Švédskem a zajímavé udělátko, ve kterém jste si mohli rukou sáhnout na mořský život. Matěj samozřejmě nevynechal již tradiční ochutnávku mořské vody. Je tu podobná jako v Helsinkách.
S bolavýma nohama je čas vrátit se do hotelu a začít přemýšlet co zase zítra. Kodaňská karta skýtá velké možnosti!
Napište první komentář