Dobré ráno. Budíme se na spacím místě v Koarpu a snídáme zbytky chleba a pomazánky ze včera. Je tu všechno: pitná voda, toaleta, dřevo… Chybí nám už jen zásuvka, ale shodujeme se, že to už chceme asi moc. Matěj připravuje ohniště pro další táborníky, aby mohli rovnou vzplanout jako my. Probudil jsem se nějaký rozmrzelý, ale ledová sprcha a prvních pár metrů na cestě s krosnou hodně pomáhá. Zahýbáme Skåneleden a přestupujeme na Hallandsleden, stezku sousedního regionu.
Po pár kilometrech z ní odbočujeme na Växtorp – lesy nás sice baví, ale den dva v převažující smrkové monokultuře nám stačí. Z Växtorpu chceme zamířit do nějakého většího města a posunout se o kus dál na sever, k rašeliništi Store Mosse. Växtorp je ospalá ves, kterou neustále projíždějí náklaďáky a cisterny s betonem ze zdejší betonárky. Nalézáme zastávku a zjišťujeme, že se odsud dá prchnout jen jedním směrem – do městečka Laholm. Možná jsme se na jizdní řád podívali jen letmo a může za to naše nepozornost – možná jsem se jen příliš zbrkle a natěšeně vrhnul ku blízké benzínce s vidinou sladkého pečiva – autobus nám každopádně ujel, a zřejmě přímo před nosem, respektive během naší návštěvy na benzínce. Sladkosti máme a další bus jede za dvě hodiny. Prostoj nakonec plníme spánkem, pokusy o nabití mobilu solárním panelem a pozorováním cisteren s betonem. Dvě hodiny nakonec utečou ani nevíme jak a už míříme směr Laholm místní autobusovou linkou se řidičem, jehož horní polovina hlavy ve zpětném zrcátku vypadá úplně jako David Lynch. Autobus je ale nakonec přesně tím, čím se zdá být, a tak úspěšně vysedáme na autobusovém nádraží. Laholm je pečlivě upravené městečko u řeky Lagan. Mají tu krásnou vodní elektrárnu (jednu z mnoha historických na kaskádě na řece), nejméně pět kašen, jedno turistické centrum, které navštěvujeme, a naši obligátní Icu, kde nakupujeme další potraviny včetně bonbonků.
Nejvíce času ale strávíme v obchodě na pomezí restaurace a designového butiku – svačíme jejich dobroty, dáváme si rebarborovou zmrzlinu, dobíjíme mobily a Matěj se zamilovává do vlněné deky. Je ale příliš velká a nemůžeme ji vzít, přesto by se v noci do stanu dost hodila.
V Laholmu nás nečeká žádné spací místo, takže improvizujeme: usínáme v nádherném borovém háji kousek nad městem, s výhledem na řeku a v obložení (asi liščích) nor.
-T-
Napište první komentář