Spalo se nám moc fajn a z děr všude kolem nás k nám do stanu nic nevlezlo. Vzbudili jsme se do dalšího větrného dne a vyrazili kolem dříve lososonosné řeky do Laholmu na autobusák. Jsme tam v osm a za pár minut nám jede bus do Halmstadu, centra kraje Halland. Jsme tam za půl hodinky a cestou koukáme, že vlak dál na sever nám jede za hodinu a půl a bude tedy čas na krátký průlet městem. Řeka Nissan se zde vlévá do moře a na nábřeží jsou záhonky třeba s rebarborou nebo s bylinkama. Trhám mátu a dobromysl.
Přes řeku stojí malý zámek, co postavil dánský král Christian IV., když celé jižní Švédsko Dánsku patřilo. Na nádvoří se chystají slavnosti. Stoly pokrývá pytlovina, stejně jako repráky u pódia, je to směšný. Vedle je kostel, u kterého zvenku váhám, zda je gotický, ale uvnitř už o tom není pochyb. Je to moc hezká trojlodní bazilika s ochozem kolem chóru, epitafy a manýristickým hlavním oltářem.
Je zajímavý, že v centrech měst víc jak jeden kostel není, chybí tady kláštery (Švédsko je od 17. století luteránské). Podobně jako jinde to tady moc nežije, ale je zde hodně fajn obchodů. Nad řekou je na pilířích vysunuta knihovna, tu zase hodně zkoumá Tomáš.
Ale musíme zpět na vlak, který už na nás čeká na nástupišti. Na ty se tu často chodí přímo přes koleje chráněné závorami. Jedeme zřídka používanou tratí a je to znát – na nádražích jsou stroje s výhybkami venku před výpravčími budovami. U jedné musela paní zimou trochu poskakovat. Bylo to srandovní. Ale to už o hodinu a půl později vysedáme v městečku Värnamo, kraj Jönköping. Cílem je zde jen nakoupit. Bereme něco jako klobásky na večerní oheň, a hlavně hustý šípkový džus, který jsme objevili včera a hrozně nám chutná.
Pán v buse směr Store Mosse Nationalpark nám prozradí, že na lístek pro dva je 10% sleva. To jsme nevěděli. Trochu poprchává a vítr se taky neklidní, však má dnes být nejchladnější den. Za půl hodiny vysedáme u bran národního parku, stojí tu docela dost aut a jsou tu i lidi. Ale to jsme čekali. Je zde hodně tabulí a map a jsme hodně natěšení. Za chvilku dojdeme k super přívětivému infocentru Naturum. Dřevěná novostavba s prosklenými dvěma stěnami otevřenými přímo do rašeliniště je přístupná jen bez bot. Zábavnou a poučnou formou je zde podáno mnoho informací o parku a přírodě v něm, můžeme zde listovat atlasy ptáků a obsloužit se kafem a čajem. Kupujeme pitíčko, o kterém paní tvrdí, že je z jalovce. Dáme si ho večer. Já neodolám zdejšímu medu, rád ho vozím jako dárek.
Většinu lidí ale necháme brzy za sebou a už jdeme chodníčkem přes krásný mokřady. Všude zakrslý borovice, miniaturní druhy bříz a vrb, vachta, klikva a další, někdy i neznámá, flora. Pak přijde úsek borových lesů a z něj odbočka k jezírku. Na rašeliništi zde roste hodně docela velkých rosnatek.
Jezírko je docela velký a hlavně nádherný. Šedý mračna jsou nízko, vítr nepředvídatelně fučí a nakonec i otře sprchne. Winter is coming.
V lese je ale zase lépe. Jdeme okružní trasu kolem největšího jezera Kävsjön. Moc je tu hezky, obrovský borůvky a skoro žádný turisti. K jezeru vede po chvíli odbočka na vyhlídkovou věž. V průběhu jara a léta je k jezeru vyjma dvou cest k vyhlídkám zákaz vstupu (jinak se v národním parku může mimo cesty, i volně do rašelinišť), protože zde hnízdí ptáci včetně jeřábů. Přes cestu je dost docela čerstvě popadaných stromů, tak je dobrodružně překonáváme.
Na vyhlídce fučí a pozorujeme jen vrány. Ale jezero je hrozně rozlehlý a uklidňující. Pak už jsme ale jen kousek od spacího místa. Vstupujeme na pastvinu s kravičkama, kde po chvíli objevujeme ohniště s řadou laviček a pumpu s pitnou vodou. Značka stanu nás vede do závětří do ohrádky, aby k nám kravičky nemohly.
Rozděláme oheň, opečeme „klobásy“ (je to spíš něco jako jitrnice) a k tomu ohřejeme fazole a cizrnu. Po jídle se v nevlídném počasí moc nezdržujeme, stavíme stan a kolem osmé už spokojeně odpočíváme. Uvidíme zítra losa nebo jeřába? To se necháme překvapit.
-M-
Napište první komentář