V deset sice zapadlo slunce, ale skoro vůbec se nesetmělo a kousek vedle měli u bývalého vojenského bunkru hlučnou párty nějací Poláci. Mysleli jsme, že se moc nevyspíme, ale hlavně kvůli únavě z celého dne jsme usnuli dost v pohodě. Shodli jsme se pak, že kdykoliv jsme se probudili, bylo venku světlo. Nikdo ani nechrápal (prý byly v Kodani pořízeny protichrápací kapky). Probudilo nás ostré slunce kolem půl šestý, což teda docela brzy. Koukal na nás zpoza plotu kůň. Se vstáváním jsme ale nespěchali, užívali jsme si pohody v trávě pod nezvykle pokroucenými stromy. Ryzí štěstí. Nakonec jsme po snídani (bylo i kafíčko) vyrazili v ostrém slunci kolem osmý.
Čeká nás cesta po pobřeží do Torekova, odkud jezdí trajekty na sousední ostrůvek, kde údajně žijou tuleni. Alespoň takové jsou plány. Sluníčko hodně peče, ale moc si toho nevšímáme, obdivujeme totiž zdejší ptactvo. Racci, kormoráni, kajky, rybáci, ústřičníci a další indiferentní bahňáci („břehouš-vodouš-pisík“).
U domů tu jsou často švédský vlajky a všechny baráčky jsou nádherný, s brankama rovnou k moři. Chodí tu Švédi v župáncích se koupat. Je to jak z filmů. My se chceme koupat taky – zláká nás malý skalnatý útesek, odkud vedou do moře ocelový schůdky. Koupají se zde asi jen místní (Tom od nich zjišťuje, že tuleně je možný vidět jen z turistických plaveb, tak to ještě musíme zvážit). Voda nám přijde hodně ledová, ale to je tím, jak jsme hrozně rozpálení. Nikde není stín. Koupání je super, voda je krásně čistá a chladivá.
Taky tu jsou milí lidé. Tom je komunikativní, takže v jednom domě nechá doplnit zásoby vody. Pauzičku máme taky u mini jezírka hned u břehu moře, kde je hodně ptáků. Ještě, že máme dalekohled a zoom objektiv.
Už je dost po době oběda, slunce je hrozně ostrý a my konečně vcházíme do Torekova. Což je letovisko. Ale nádherný! Krásný domky, všude růže a slézy, kamenná dlažba.
V informačním centru, kde mají krásný suvenýry, ale není zde k dostání žádná pořádná mapa, Tom (mluvčí výpravy) zjišťuje, kde se můžeme najíst. Paní doporučuje fish house, což nám uplně vyhovuje. Přivítá nás srdečný majitel, který umí základní český fráze, má totiž hotel Juliš na Václaváku! Na doporučení si dáváme herinky (sledě) s bramborovou kaší, tradiční švédský jídlo. Moc fajn to je.
Hlavně ale zjišťujeme, jak moc jsme spálený. Nějak jsme to podcenili – krky a u mě hlavně lýtka. Mám uplně vypálený kraťasy a ponožky a pálí to jako prase. Dalším cílem je nakoupit na večer, protože nic nemáme. Je tu kavárno-obchod s pečivem, ale my chceme něco na večeři, tak nás paní naviguje do supermarketu. Jsme už hodně vyřízení, ale probere nás možnost na váhu (za jednotnou cenu) koupit různý typy minirajčátek, včetně žlutých a zelených žíhaných. Taky pořizujeme nanuky, slaný lékořice a krém po opalování s panthenolem. Kolem gotickýho kostela (zavřenej) míříme na pláž a znovu se koupeme. Je tu i sprcha, takže se v chladivé vodě můžeme alespoň zběžně umýt. Super.
Je skoro šest a na spací místo je to ještě 10 km. Velká část pobřeží je chráněná jako přírodní rezervace a severní část poloostrova je o dost větrnější a divočejší.
Taky tu jsou pravěký lokality, už dopoledne jsme šli kolem největší mohyly ve Skåne a je to prostě malej kopec. Vyjma válečných bunkrů je tady i ruina budov na zpracování kamene. Lom je skoro na pobřeží a je v něm jezírko s růžovými lekníny. Moc hezký místo.
Na namazaný nohy se mi lepí písek a pořád hrozně peče slunce. Po chvíli však vcházíme do krásnýho lesa a stoupáme nahoru na útesy. Ty od nás dělí ostnatý drát. A jsou tu i borůvky! Hrozně moc, ale nenechávám Toma moc se na nich pást, protože mám trochu krizi a už chci být na spacím místě, kde má být hlavně voda. Musíme ale vylézt až na kopec Knossen, který má 155 metrů. Je to po celém horkém dni dost fuška. Místo na spaní má být kousek pod vrcholem, ale zjišťujeme, že bylo zrušený. Zbylo jen ohniště a travnatá plocha ve svahu mezi stromy.
Jsme chvilku trochu skleslí, že se neopláchneme a taky dost na pokraji sil. Chvíli jen tak sedíme a nic se nám nechce. Nakonec ale stavíme stan, mažeme se panthenolem, vaříme druhou várku špaget a dáváme tam rajčátka a kouřem uzený salámek. Je to dost dobrý, my už ale myslíme jen na spaní. To je ale dost z kopečka a hrbolatý, takže se pořád budíme. Zítra musíme zvolnit, říkala to i Tomášova babička.
-M-
Napište první komentář