Vítám pravidelné, občasné i náhodné čtenáře u nových zápisků, tentokrát z jižního Švédska, především regionu Skåne. Letošní druhá výprava byla hned z několika důvodů speciální. Vznikla zcela náhodným googlením příhodných tras pro pěší výpravu se stanem. Skvěle zpracované webovky Skåneleden (turistické trasy po nejjižnějším regionu Švédska) mě celkem rychle přesvědčily, že trasa č. 1 „od pobřeží k pobřeží“ je přesně to, co po náročném roku potřebuju. Nechtěl jsem však vyrazit sám, takže jsem oslovil Tomáše. Popravdě jsem ho nemusel ani trochu přemlouvat. Skvělý! Zápisky vznikaly deníkovou psanou formou a jsou proto publikovány zpětně, což je premiérou blogu. Navíc se Tom uvolil střídat se ve psaní, takže jsou jednotlivé dny podepsány našimi iniciálami, tedy M nebo T. Tomáš se navíc hodně věnoval focení, takže většina dokumentace je jeho (já měl jen mobil). Takže hurá na to!
Naše výprava začala vlastně už v pátek, kdy jsme odpoledne vyrazili vlakem z Brna do Prahy. Na dolním nádraží nás příjemně překvapil čekající Marek a dal nám šíleně pálivej sušenej zázvor. Přijeli jsme se zpožděním kolem půl sedmý a metrem se přesunuli do nového bytu Tomášova kamaráda Marka (pozor, další, ale jiný, Marek), kde přespíme. Má super nově zrekonstruovanej byt, málem jsme si odnesli dobovou věšákovou stěnu (30. léta). Ve vietnamské restauraci nepoužívali bylinky, to bylo zklamání. Ještě se potkáváme s Markovým kamarádem Radkem a dáváme si na bytě víno. Je to legrace, řešíme Řecko, výlety, vztahy a tak vůbec. Vypijeme dvě lahve a usínáme až kolem půl dvanáctý.
Vstávat chceme v 5:30, ale samou nervozitou, očekáváním a trochu i chrápáním ? se budíme kolem páté a na letiště vyrážíme se značným předstihem. Pro Toma to bude první let, tak je dost v očekávání. Na letišti vše probíhá uplně hladce. Čas před odletem taky nějak strávíme a hurá do letadla. S Norwegian letíme do Kodaně, jako před dvěma lety s Lukym na Faery. V Dánsku nás ještě čeká nějaký zařizování, tudíž známou trasou míříme na stanici Ørestad a do obchodního centra Fields. Nostalgie. Dánsko je super, zase se mi to potvrzuje
V outdoor obchodě kupujeme plynovou bombu a prodavačka hned tuší, že míříme do Švédska. V Bilce pořizujeme jídla na celý den, já bych nejradši koupil všechno, ale musíme myslet na naše záda. Posledním úkolem je repelent, který Tom pořizuje v lékárně (podle paní prodavačky je the best, tak uvidíme). V automatu se nám podařilo koupit jízdenku do Ängelholmu – je skvělý, že to odsud jezdí přímo až takto daleko do Švédska. Na nástupišti si dáme obědový salátek a za chvíli už frčíme přes slavný most do Švédska. Zdejší krajina nám na první pohled přijde stejná, jako u nás (velká pole), ale postupně zjišťujeme rozdíly. Všude jsou například osamocené usedlosti farmářů a lesíky jsou různých velikostí.
Ve 14:30 už vysedáme v městečku na pobřeží, kde nás hned nabudí svěží mořský vzduch a dovolenková nálada. Chceme tady najít záchody a bankomat. Oboje je v hezky upraveným centru se spoustou květin. S Tomem bankomat komunikuje sám od sebe v češtině. To teda koukáme. Jinak švédský bankovky vůbec nejsou hezký. Vracíme se na nádraží, kde začíná výše zmíněná stezka napříč regionem. Nepůjdeme od pobřeží k pobřeží, ale jen tak daleko kolik zvládneme. Značená je oranžově v různých podobách, někdy třeba jen flekem na stromech, ale intenzita značení je dost velká.
Kolem železničního muzea s pidi kolejkama vstupujeme do lesa. A to je balzám. To jsme chtěli. Borovice, podivně šedý břízy, duby, mechy a lišejníky. Fakt moc hezkej les. A taky je hodně teplo a svítí sluníčko. Po chvíli tušíme kousek moře a nechceme po asfaltce. Naskytne se pohled na širokou písčitou pláž s koupajícími se a slunícími se Švédy a je rozhodnuto. Sundáváme boty a zkoušíme vodu. Kupodivu není vůbec studená
Všude jsou záplavy mušlí, racci a příjemně hřmoucí vlny. Jdeme těsně kolem pláže a je to super. Až tak letní přímořský jsme to tady nečekali.
Koupání ale zatím odkládáme. Ale ne na dlouho. Za dalším zákrutem je jiná pláž a my už jsme rozhodnuti, že už se lákavou vodní hladinou přemlouvat nenecháme. Je tu hrozně mělko a u břehu je voda krásně prohřátá. Hezky se proplavem, ale občas náš pošimraj slizký řasy na dně. Chvíli se sluníme a vyrážíme dál.
Je to tady hodně letoviskový, ale fakt malebný, kýč tu skoro nenacházíme. Vlastně jsme z toho, pro nás netypickýho, Švédska dost nadšený. Pozorujeme taky vodní ptáky, je jich tu hrozně moc, i ústřičníci jako na Faerách. Všude kvetou růže a jiný rostliny a moc se nám to líbí.
Spací místo je ale pořád dost daleko, naštěstí se stmívá až v deset. Nakonec těch 15 km celkem docela utahaní nějak zvládneme. Hodně se chodí i přes pastviny – kozy, ovce, krávy i koně. Přespávací místečko je v krásným hájku u moře, vedle ohrady s koňma a ptačích sněmů (přímo v hájku vrány, hurá). Uděláme si špagety a čaj a hodně se těšíme na spaní. Je tu i pár jiných lidí, ale družit se nechceme. Spát chceme pod širákem.
-M-
Napište první komentář