Ahoj z Kodaně a hlavně z nového blogu! Letos bylo koupení letenek na dovolenou zase jednou zcela spontánní akcí. Volba padla na Dánsko s nízkonákladovkou Norwegian z Prahy. Vstáváme ve 4:15 a poprvé se do Prahy k letišti přesouváme autem. Naše nejfrekventovanější dálnice nás potrápila tisícem zúžení, ale zase jsme mohli u Větrného Jeníkova projet sněhovou vánicí. Sníh jsme ovšem neviděli dnes naposledy… Zaparkovali jsme u Tesca ve Zličíně a v lehkém stresu došli k autobusu, který nám jen těsně neujel :) Obavy o příjemné stíhání letu byly liché, u odbavení prakticky nebyla fronta, check-in jsme zvládli on-line včera večer a všechny kontroly proběhly úplně hladce. Dokonce jsme stihli i oblíbenou návštěvu Billy.
Ve vcelku novém a dostatečně prostorném Boeingu 737 jsme přeletěli Polsko za hodinku. Sotva jsem prolistoval palubní časopis a už jsme se mohli kochat dánským a švédským pobřežím a dokonce i mostem mezi Kodaní a Malmö, který tak dobře známe z vynikající kriminálky Bron/Broen. Kodaňské letiště Kastrup (viděli jsme letadlo grónských aerolinií) vlastně vůbec nevypadá jako letiště, ale příjemně vyhlížející luxusní nákupní centrum. Vyzvednem krosnu, koupíme v automatu jízdenky na vlak a za pár minut vystupujeme v nově budované čtvrti Ørestad, kde máme zamluvený hotel. Zde necháme batoh a už frčíme do centra Kodaně, což je pár minut cesty. Z letiště se lze dostat do centra města za přibližně deset minut. Opět kroutíme hlavou nad tím, proč toto dávno nejde v Praze…
Je něco po poledni a plán je jasný – využít slunečné, i když větrné a nevyzpytatelné počasí a projít pěšky centrum města. Všudepřítomná kola nás nepřekvapují, o tom už jsme leccos slyšeli, alespoň mě však skutečně udivuje místní architektura. Stará i nová je čistá, přehledná, kvalitní, až na výjimky neexistují plastová okna a všude se něco buduje. Postupně tak nějak přirozeně (ale samozřejmě s neustálou obsesivní kontrolou mapy) obcházíme snad všechny vyhlášené památky města a hlavně kupujeme Copenhagen Card, díky níž budeme mít v pátek a sobotu v ceně mhd včetně okolních měst a vstupy do sedmi desítek muzeí, galerií a dalších zajímavostí v celém okresu hlavního města. Dnes proto míříme kolem pitoreskního přístavu Nyhavn k nově zrevitalizované hale Papirøen (cestou nečekaně sněží), kam se uchýlila řada street foodových specialit kuchyní celého světa. Je to tu na nás ale až příliš zaplněné hlavně turisty a nějak tomu chybí duch, spontánnost a historie. Jdeme proto radši vedle do čtvrti Christiania, kde je atmosféra zcela opačná. Až nás to zcela nepokryté prodávání trávy, hašiše a všemožných pilulek v řadě stánků na ulici trochu vyděsí :-) Ale něco takového jsme čekali, je to takový kodaňský Kreuzberg, i když podstatně menší a snad i otevřenější.
Kolem královského hradu pokračujeme na severozápad, do čtvrti Nørrebro, kde nestojí nic jiného než Rigshospitalet, pověstná Královská nemocnice. Navštívit ji je snem nejednoho fanouška Larse von Triera, tudíž jsme museli také. Lukáš s jistotou poznává řadu míst a hned je spojuje se scénami ze seriálu, ale jet výtahem do devátého patra se nám zdá už příliš neomalené. Míříme proto na metro a jedeme směrem na hotel. Aspoň jsme si to tedy mysleli. Ukázalo se totiž, že jsme místo ve stanici Ørestad vystoupili v Øresund. Kdo by si to byl spletl, že? :-) Náprava naštěstí není až tak složitá, jedeme zpět, přestoupíme a jsme na místě. Jo a metro tu jezdí bez strojvůdců! V Praze nás to prý čeká u Déčka a musíme uznat, že je to cool. Ubytovaní jsme v hotelu těžícím z charakteristiky lodních kajut. Pokojík s palandou tedy není prostorný, ale je zde vše, co potřebujeme. Najít v Kodani bydlení, která by nás zcela nezruinovalo, totiž nebylo jen tak. Obecně je to tu hodně drahé.
Po krátkém odpočinku nám to nedá a vydáváme se ještě prozkoumat celou právě budovanou čtvrť. Zajímá nás hlavně obytný dům (skoro jako Koldům) 8 House, který ve svém pořadu vychválil Adam Gebrian. Už na videu Lukáše stavba nepřesvědčila, něco do sebe však originálně komponovaný dům přece jenom má. Především okolí – hned za ním totiž začíná rovinná pastvina a mokřina. A ve štěrku tady jako přísadu používají krásné černé silicity-pazourky. Takže je k nepochopení Lukáše sbírám.
Posledním úkolem dne je nákup v obřím supermarketu Bilka (fakt se tak jmenuje). Na hotelu něco málo pojíme (stravu ne nepodobnou roky starým putováním po Spiši a podobně) a plánujeme zítřek. Počasí se asi trochu pokazí a my pojedeme na zámek Kronborg. Tak čau!
-M-
Napište první komentář