Cesta do Irkutsku byla bez problému, jen jsme museli přetrpět spoustu řvoucích dětí. Jedna paní s malým klukem bydlela část cesty přímo v našem kupé, na druhou část cesty prohodila s paní, která měla ještě uřvanější děcko. Přímo v kupé byl naštěstí relativně klid, ale děti se celou dobu honily v uličce a různě pištěly.
Tomáš se s pání domluvil, že nás její syn vyzvedne na letišti autem a doveze přímo do ubytování. To nám zaprvé zachrání trochu času, který bychom jinak museli věnovat náročnému přesunu městem, ale hlavně nebudeme muset nikde bloudit. Syn prý umí anglicky, takže to tu bude taková vítaná změna. Ze zprávy jsme vyčetli, že nás vyzvedne přímo na nástupišti, ale zatím se příliš nedaří. Asi po čtvrt hodině čekání se naštěstí objeví i s cedulí “Tomáš”, takže se rychle sejdeme a už jedeme autem. Tohle rozhodnutí bylo opravdu moudré, protože do ubytování je to docela kus.
Majitelčin syn je docela sympaťák, bohužel nám toho už moc nepoví, protože za chvilku odjíždí s kamarády stanovat na Kamčatku, to zní taky na parádní dobrodružství. Náš byt se tentokrát nachází hned vedle bytu majitelky, se kterým máme společnou předsíň za vchodovými dveřmi. Je docela nově zrekonstruovaný, a v pohodě. Už to úplně není to co jsme měli před tím, i internet je pomalejší – taháme jej z vedlejšího bytu, ale jako základna fajn. Rodina asi bude patřit k movitější vrstvě. Přestože už je hluboká noc, vydáme se do centra, není na co čekat. Nenechte se ale mýlit, kluci samozřejmě nechtějí obdivovat centrum města, ale jedná se o jediné místo, kde je otevřený McDonald.
Nové město má zase úplně odlišný charakter a s Jekatěrinburgem je absolutně nezaměnitelné. Nejdřív procházíme trošku zašlými sídlišti, ale během chvilky vejdeme do části, která je již dost asijská. Je vidět, že se nacházíme kousek od Mongolska. Této části města vévodí velká tržnice. O kousek dál je hlavní pěší třída, která reprezentuje centrum. Je tu klid, ale ne úplně mrtvo. Přímo na hlavní pěší třídě je McDonald, kde si kluci objednají nějaké menu, já si objednám kuřecí kousky. Tomáš má nějaké šílené menu jehož součástí je degustační sada všech ochucených omáček. Hned o tom natáčí video. To totiž kluci dělají docela často, natáčejí různá videa a dělají spolu rozhovory. Alespoň budou mít zábavné vzpomínky. Čekací doba je docela ukrutná. Hlavně pro Tomáše, který dostává jídlo asi až deset minut po tom, co my to naše máme snědené… A pak zase čekají doba pro mě, kdy po jídle cítím nervozitu a Tomáš jí tak pomalu, že jsem to v životě neviděl. Musím ale přiznat, že ty kuřecí kousky byly výborné, s těmi co se prodávají u nás to není vůbec srovnatelné.
Po McDonaldu se ještě rozhodneme, že si zajdeme k řece a chvilku se projdeme po pobřeží. A byla to super procházka, nejdřív jsme došli do centrálního parku, který je pěkně upravený a nasvícený, potom přímo k Angaře, která je obrovská. Má to tu takovou přímořskou atmosféru a promenáda je fakt super. Cestou domů procházíme čtvrtí plnou dřevěných domů, ty jsou fakt super. Trochu vzpomínám na Estonsko. Ale tady je to přeci jen jiné, většina z nich je znetvořena plastovými okny, ale i tak to má skvělou atmosféru a celé tohle město nám připravilo pěkné intro. Na jednom z domů dokonce probíhá rekonstrukce, a jsou u něj nějaké informace o tom, jakým způsobem se tato budova obnovuje. No nic víc nestíháme, jdeme spát a zbytek města prozkoumáme zítra.
Druhý den se rozhodneme navázat na úspěšný Jekatěrinburg, a doputujeme k modré čáře na zemi, která nás provede tím nejzajímavějším ve městě. A budu se opakovat, je to boží. Irkutsk, kterému se přezdívá ruská Paříž je nádherný a je městem kontrastů, kde se snoubí asijské a evropské části. Čtvrť se starými domy, kterou jsme obdivovali už včera, navštěvujeme znovu a trávíme zde spoustu času focením. Nevíme, která část se nám zamlouvá více.
Dokonce neutíkám ani před smečkou psů, která tu běhá. Tomáš sice nadšený není, ale promenáduje se také. Nakonec mě poprosí, abych ho vyfotil. Jakmile zjistil, jak vypadají fotky z mého telefonu, žádá neustále o další a další fotografie. A mezitím zmizí Filip. No nevadí, mám klíče a prostě budu pokračovat dál, však na sebe někde narazíme.
Ve velkém parku v centru najdeme zákaznické centrum, ve kterém je anglická obsluha a mají tu dokonce krásné pohlednice. Bohužel nevedou známky, pro ty je potřeba dojít na poštu… Mají tu i spoustu upomínkových předmětů, a je třeba říct, že jsou vkusné a funkční. Je vidět, že Irkutsk je hodně turisticky navštěvovaný. Turistů je tu hromada. Potkáváme několik skupin Němců, ale i pár solo turistů. Cílem všech bude Bajkal, který nás čeká zítra.
Pokračujeme dál, značně evropskými ulicemi až k další soše Lenina a dojdeme opět k Angaře, tentokrát na jiné místo, než na jakém jsme byli včera. Je tu příjemný park, ve kterém to docela hezký žije, podobně jako u nás třeba ve Stromovce. Nacházíme tu i strom, který nedávno s nějakým moudrem zasadil současný prezident Putin. Začíná se trochu smrákat a poprchávat, řeknu tedy klukům, že už půjdu domů. Ti se tentokrát rozhodnou že se přidají, protože by bylo vhodné jít brzy spát, abychom ráno vstali a mohli vyrazit na Bajkal.
Vzhledem k časovému posunu se klukům moc nedaří zaspat. Tomáš to nakonec tedy zvládne, ale Filip strávil celou noc se Cohenem a jeho nové reality show o Americe. Šíleně mu to řve.
Ráno jsme vstal na čas, trochu překvapeně jsem v kuchyni potkal Filipa, čekal jsem, že ho spíš budu budit. Tomáše probudíme během chvíle a po snídaně jedeme do centra. Filip našel na internetu zastávku, ze které má jet náš autobus. Asi hodinu po něm pátráme, ale nedaří se nám najít ani stopu. Alespoň se podíváme zase na trochu jiná místa kolem centra a můžeme si užívat vůni středoasijských pokrmů, je to naprosto skvělé a hned mám chutě.
Dojdeme tedy zpět k centrální tržnici a v jedné její části najdeme malý plac, na které parkuje několik maršutek. Na některých je napsáno Listvjanka. No super, nasedneme dovnitř a čekáme, až se celý automobil naplní. Místa tu moc není, takže to dlouho netrvá. Jízdní řád žádný neexistuje. Prostě se čeká, až jsou plná všechna místa a pak se jede dál. Nikdy jsem ničím takovým nejel, ale vím, že podobným způsobem to funguje třeba v Africe, co jsem četl nějaké cestopisy, někdy se čeká i půl dne. To by se mi chtělo čekat. Co vám budu povídat, necítím se tu úplně v pohodě. Docela dlouho nám zabere prokouset se skrze dopravní špičku z města, pak už na to řidič šlápne a i na silnici v nepříliš dobrém stavu valí vpřed. Sleduji cestu na GPS, abych se trochu uklidnil a měl nějakou kontrolu. Občas někdo vystoupí nebo nastoupí uprostřed lesů a my pořád svištíme dál. Chvilkami mám pocit, že budu mít mořskou nemoc, jak se to pořád houpe. Do zpěvu mi rozhodně není.
A pak se začne pomalu rošiřovat Angara až se objeví Bajkal, a překoná to všechny naše představy. Je nádherně, a tohle místo je zatím úplně boží. Dramatické kopce kolem pobřeží, jezero, na jehož druhý břeh se nedá dohlédnout, racci, připoutané lodě. Vím, že je to trapné srovnání, ale zase se tu cítíme jako u moře.
Jinak Listvjanka je ošklivá, bizarní město plné obskurních staveb, promenáda zanedbaná, ale je tu spoustu různých malých trhů, na kterých mimo jiné jde koupit čerstvě upečené chlebové placky a ryby na mnoho způsobů. Prostě zdejší jídlo. Mám takovou vtipnou vlastnost, protože nemůžu skoro nic jíst a i to co můžu si radši na podobných cestách nedávám, nutím všechny okolo sebe, aby si něco koupili. Jsem happy, když si Filip koupí rybu s pečivem. Jdeme si sednou k lavici na pobřeží a během chvilky přiskočí chlápek, že chce za posezení rubly. Všímáme si toho až později, ale veškerá podobná místa jsou tu zpoplatněná. Vtipné. Platím mu hodinovou sazbu a Filip pomalu dojídá rybu. Nemá to tu chybu a kluci hned natáčí nějaké rozhovory na mobil.
Jdeme trochu dál, chceme někam pryč z Listvjanky. Nejdřív myslím že dojdeme až na turistickou stezku a uděláme si hezkou procházku, to se ale úplně nepodaří. Dojdeme tedy na pláž, kde nějakou dobu sedíme a užíváme si, potom ještě dojdeme po stezce do lesů nad Bajkalem, kde se nám otevírají čím dál krásnější výhledy. Pijeme balenou vodu, která z Bajkalu pochází a všude se tu prodává a prostě si to užíváme. Povídáme se a nic nám nechybí.
Dovedu si představit, že bych třeba někdy Bajkal objel na kole. Možná obešel pěšky. Určitě má co nabídnout. Ale je srandovní, jak se v tom prostě to Rusko nezapře. Občas kolem projíždějí výletní lodě, na kterých na plné perdy vyhrává naprosto strašlivá hudba, která je pak slyšel do širokého okolí.
Takže palec nahoru a Irkutsk z Bajkalem rozhodně mají kladné body a jedná se o místa, která v Rusku právem patří k těm nejnavštěvovanějším. Dojdeme tedy zpět k maršutce, která je již připravená na místě. S Filipem naskočíme, Tomáš to vůbec nepostřehne a bloumá kolem. Nějak nezaregistroval, že je sám… Ani mě to nepřekvapilo. Vylezu tedy ven, Tomáš nastoupí a můžeme jet. Jo a ještě potkáme u maršutky Burjatské ženy v tradičním oblečení. Mám z toho samozřejmě velikou radost.
Po návratu se ještě chvilku procházíme po sídlištích, ale už je vlastně docela pozdě, vracíme se tedy domů a jdeme spát. Poslední den v Irkutsku byl už jen o přesunu na nádraží. Vlak nám jede docela pozdě, ale vzhledem k tomu, že máme těžké krosny, to na žádná dlouhé bloumání není. Cestou různě odpočíváme, protože Filip moc nemůže. Má to hodně těžké, a hodně ho bolí nohy. Sedáme tedy po parcích, u řeky, před nádražím a pohoda.
Cestou chvilku sedíme i v parku, ve kterém je velká socha současného symbolu, což je babr. Ještě před cestou jsem si o něm četl na wikipedii a ta historka je úplně skvělá.
Znak Irkutsku je tvořen stříbrným polem, na kterém je zobrazen černý babr (бабр) s červenýma očima, držící v tlamě červeného sobola. Odpovědět na otázku, co je to vlastně na městském symbolu za zvíře, není jednoduché.
Slovo babr je perského původu a ve staré ruštině se jím označoval souhrnně tygr, panter a jaguár. Původně také na městském symbolu figuroval tygr, který se v době založení města v oblasti skutečně vyskytoval. Když však byl městu roku 1878 vytvářen v rámci heraldické reformy nový guberniální znak, heraldici v hlavním městě Petrohradu si pravděpodobně spletli tehdy již málo známé slovo babr s daleko známějším bobr. Na znaku se tak objevilo fantastické zvíře s černou srstí, kočičí hlavou, velkým zdviženým bobřím ocasem a blanitýma zadníma nohama. Tento znak se používá téměř beze změn dodnes a město se jím chlubí jako unikátní kuriozitou, neboť takové zvíře nikdo jiný ve znaku nemá. – https://cs.wikipedia.org/wiki/Irkutsk#Symbolika
Na nádraží si kluci ještě koupí bagetu v Subway, koukneme do obchůdku se suvenýry od ruské armády a za chvilku nám to pojede. Ještě si všichni dojdeme na záchod. Já tedy dvakrát. V obou případech musím platit, klukům to projde bez placení. Stačilo jim místo ruštiny použít angličtinu. Vtipné. Před námi je tedy nejdelší úsek celé trati. Pět nocí a budeme v cíli této části naší cesty.
Napište první komentář