Druhý den v Benátkách strávíme rozděleně, protože Janička slaví 23 let (!) a se Zuzkou si udělají romantický den. My ostatní jsme stejně příliš vzrušení z toho všeho umění tady a chceme se ho nabažit. Spalo se nám všem hodně hezky a vyhajaní se probouzíme kolem půl deváté, kdy už je otevřený Dóžecí palác. Já jsem si dal na snídani docela ošklivej moučnej jogurt, holky ale měly dobrej ve skle. Jsou v tomhle teda dost zkušený. Vydáváme se tedy vstříc městu s tím, že si ještě dáme pokračování snídaně.
Prvním cílem je kostel u mostu Rialto, kde má být podle průvodce Tizian. Není tam ale nic a zamračení odcházíme na trhy. Tam maj ryby a zeleniny a kupujeme různý balíčky koření. Holky jsou hrozně nerozhodný, ale nakonec si všichni spokojeně vybereme. Dneska je poměrně mrazivo a zamračeno, tak jsme zvědaví, jak se den vyvine.
Kafíčko nakonec zvládáme až na náměstí svatýho Marka, kde nacházíme miniaturní kavárničku, kde si dáme espresso za euro na stojáka. To jsme si přáli a jsme spokojení a můžeme na Tintoretta. Srandovní je, že do paláce vedou tři fronty (na celý palác, zvlášť na Tintoretta a zvlášť pro lidi, co měli online vstupenky), ty ale vedou do jednoho prostoru, takže je vlastně jedno, kde stojíme. Další vtipnost je, že na press kartu dostanu vstup zdarma a holky na ICOM platily 11 euro. Weird. Na výstavu je taky trochu frontička, ale aspoň tam pak není nával.
Cestou si kupujeme do ruky canoli, což jsem chtěl a jsem spokojenej.
Hodně se nám tam líbilo. Tintoretto byl borec a milujeme ho. Zuzíček nejvíc. Jelikož je už po jedné, tak chceme něco pojíst. Jdeme tedy směrem na sever a v malým podniku nám pán ohřívá obložený housky, což nám pak hodně chutná a jsme spokojení. Navíc svítí sluníčko a u baziliky Santi Giovanni e Paolo se společně fotíme.
Uvnitř je toho zase plno – obrovský náhrobky, baroko a renesance a všechno prvotřídní. Navíc pánovi došly lístky za 3,5 euro, takže nás pustil zadarmo. Nice. Pak jdeme kolem nemocnice, před kterou parkují sanitky lodičky. Fotíme si je, ale Zdenička ještě chce vidět lodičky pohřebáky. Zatím se nám ale „nepoštěstilo“. Za chvilku jsme v přístavu a míříme směrem na Murano, ostrov skla. Jedeme kolem hřbitovního ostrova třeba.
Murano vypadá jako Benátky, ale jsou tady nižší domy, jen tři mosty a málo lidí. Dva obchody ze tří jsou se sklem, což je fascinující.
Kvůli sklu tady ale jsme taky jdeme do muzea, který mu je zasvěcený. Tady naopak boduje ICOM, takže je to 1:1. Muzeum je pěkný, sklo se nám všem hodně líbí. Hlavně teda miniatury a korálky včetně vzorníků. Výstava současnýho skláře Belliniho nás až tak nezaujala.
Už je skoro pět, je zima a máme chuť na kafíčko. Nacházíme snad jedinej otevřenej podnik v poloprázdnym městečku a vyjma presíčka si dáme i mini kremrolky. Mňam.
Další plán je už jen dostat se loďkou zpět do Benátek, zajít do obchodu a doma si uvařit. U majáku nastupujem do loďky a už pádíme po moři. Nevystupujeme ale st. Zaccharia, protože se považujeme za zkušený a věříme, že příští zastávka je náměstí svatýho Marka. Ale není to tak a míříme na protější ostrov. Nakonec jedeme až skoro k nádraží a vystupujeme do tmy a mrazivý zimy. Nasadíme tempo, dojdeme do supermarketu a kupujeme propriety na rizoto, který si pak uvaříme a je super. Co bude zítra? Má být celý den sluníčko a jedeme až v devět večer, takže si to chceme ještě pořádně užít. Já třeba chci jíst obří pusinky.
Napište první komentář