Dnešní zápisek je premiérou našeho blogu! Zápisek totiž napsala jako host maminka Vlastička. Vyrazili jsme spolu totiž do Londýna.
Cesta do Londýna
Vyrazili jsme s Matějem v pátek vpodvečer z brněnského letiště, mimochodem moc hezkého letiště…Letěli jsme se společností Ryanair a let byl perfektní až na pár malých turbulencí, které však byly zastíněny takřka nepřetržitým řevem malých dětí. To bylo únavné o to víc, že seděly hned za námi.Byly to anglické děti s anglickými rodiči a tudíž je nikdo nespacifikoval.
První dojmy z Londýna – nikomu nerozumím,nic nepřeložím, zapomněla jsem vše, co jsem z kurzu znala – tedy – myslela jsem, že znám. Jinak plno lidí, plno různých národností, hlavně ale Indů. Ty jsme potkávali celý den a všude. Díky Matějovi jsme se dostali do hotýlku / patřícího Indům/, rychle a bezpečně. Měl vše do detailu promyšlené.Nebýt jeho, ještě ted bych zoufale bloudila ulicemi. Ubytování jsme v malém hezkém pokoji, jinak prostředí trochu ošuntělé, ale milé.
To byl 1. den….
Den druhý
Ráno rychlá snídaně – švédský stůl – super výběr všeho možného. A pak další složitá cesta do ateliéru Warner Bross. Jeli jsme metrem , vlakem a nakonec potrovským busem, který nás zavezl až před vstupní bránu…
Ateliéry perfektní, ocitli jsme se prostě v Bradavicích , koukli do Zobí ulice , navštívili Příčnou i Zapovězený les.Spousta ,spousta a spousta rekvizit, jaké si můžeme i nemůžeme představit. Hlavně je to celý obrovský byznys. Ale pro milovníky Harry Pottera pohlazení po duši. Ochutnali jsme máslový ležák, koukli se do bradavického vlaku a prohlídli si Buclatou dámu., nakoukli do snapeárny i k Dolores …Je tam prostě všechno. Bylo to moc hezký.
Za mrazivého větru jsme vyrazili vstříc Londýnu. Mířili jsme do SOHO čtvrti, kouknout jak to v Londýně žije. A žije – je to Babylon. Lidi. lidi, lidi, taxíky, double deckery…a hlavně samý kavárny . Hledali jsme nějaké sekáče, protože prý je jich tu hodně a jsou tam super věci. Našli jsme jeden a super věci tam nebyly…tak nevím, asi jsme špatně hledali…
Za tento den jsem se třikrát ztratila. Nejhorší to bylo kdesi před Parlamentem na mostu nad Temží. Měla jsem vybitý telefon, nevěděla jsem kde bydlím a anglicky bych byla schpná snad jen říct, že jsem z České republiky! Chvíli mi bylo do pláče, tma na krku a Matěj nikde. Nakonec mě našel, uf…
Byli jsme tak utahaný, že po malým nákupu jsme rádi padli do postele v našem indickým hotýlku… Matěj snad ještě napíše, co jsme vlastně všechno viděli….jo ještě jsme byli na kraji Hyde parku, viděli Buckingham palace – nic moc, divná šedá rezidence… ale co naplat – proti gustu žádný dišputát, Angličani to tak mají ..
Napište první komentář