V noci prší takřka nonstop, takže spánek je dost etapovitý a s vidinou promoklého stanu a zčásti i věcí uvnitř. Fragment německé pevnůstky nás ale alespoň ochránil před větrem. Vstáváme před desátou a už za chvilku klepeme na dveře kavárny, kde už nás očekávají a nechávají sušit, nabíjet a jen tak zevlovat.
Včera bylo klidné moře a viděli jsme nějakého kytovce, dneska je mnohem bouřlivější. Po jedenácté, kdy už je oficiálně otevřeno, objednáváme po jedné vafli a jablečném koláči. Vafle s jahodovou marmeládou a zakysankou je tak vynikající, že si dáváme ještě jednu. Nakonec tu zůstáváme asi do jedné, od pana majitele si potvrzujeme, že naše plánovaná cesta je průchozí, objednáváme na dvě noci hotel ve Vardø a vyrážíme do mlžného mrholícího počasí. Zkoumáme ještě Hamningberg, na útesu (nejsevernější místo naší výpravy vůbec) u německé pevnůstky je ptačí pozorovatelna! Naštěstí tak moc designová, že by se v ní spát nedalo.
Městečko nemá od 60. let žádné stálé obyvatele, ale bývalo to významné rybářské středisko od středověku, s osídlením od doby kamenné. Končí zde silnice, prostě dál je jen skalnaté pobřeží.
A právě to pobřeží, přírodní rezervace Syltevika, je teď naším cílem. Nízká oblačnost, ostře řezaná skaliska a bouřící Barentsovo moře, cesta po kamenných polích a měnící se strukturou i druhem kamenů, kterým se tady nesmí ubližovat. Říká to cedule u vstupu.
Jedná se totiž o unikátní prastarou geologickou situaci. Nám se líbí ta divokost a náročnost, pohybujeme se rychlostí kilometr za hodinu, vlastně daleko pomaleji než v tundře.
Navíc potkáváme lišku! Normální, ale nádhernou.
Až někdy po šesté dojdeme do zálivu s chatou na pláži, o které nám říkal pán, že je otevřená. Chatka je hodně lovecká a ošuntělá, ale normálně funguje včetně návštěvní knihy, kam se vyjma seveřanů zapsal například dvakrát Jirka Chaloupka. Češi jsou extremisti!
Najíme se tady a pokračujeme za neustálého mrholení nahoru kolem obřího jezera Syltevikvatnet. Všude je hrozně moc vody, takže za okamžik i v našich botách.
Čvachtavě docházíme k naší obědové kadibudce, kde jsme se schovávali včera, ale rozhodujeme se, že pokračujeme dál, síly máme, světla neubude a máme vyhlédnuté místečko. Po stejné cestě jako včera míříme směr silnice Hamningberg – Vardø. Je na ní o poznání více vody, úplné potoky a laguny. Spací místo je malý lom na kámen a trochu skládka, ale zem není nasáklá a je zde závětří. Na stavbu stanu začíná pršet, uleháme po jedenácté a věříme, že zítra bude líp.
-M-
Napište první komentář