Celonoční světlo mě probudilo asi o půl druhé, bez zakrytí očí mi moc spát nejde. Nakonec se ale budíme někdy kolem sedmé do krásného slunečného dne v údolí řeky Lakselva. Vaříme si kaše a jasmínový čaj, pobalíme a kolem deváté zkoušíme štěstí u oficiálního brodu. Tom bez krosny zkusí, zda to skutečně nejde překonat, ale zastavuje ho hned první prudký proud na začátku.
My jsme ale pověstně tvrdohlaví a nedá nám to nezkusit ještě přejít o sto metrů níže, kde se zdá být slabší proud, a navíc i vcelku přívětivá hloubka. Zkusím přebrodit bez krosny a jde to až překvapivě snadno. Jen nohy trnou tou ledovou vodou. Vracím se pro věci a řeku tak překonám celkem třikrát.
Adrenalin do žil máme napumpovaný a putujeme dál, připraveni na všechno. Terén je divoký a značení dost povšechné a chybějící, ale nádhera okolo to vyvažuje. Konečně se z údolí odpoutá dvojice stožárů vysokého napětí z nedaleké vodní elektrárny a my si můžeme užívat nerušený klid tundry.
Jsme nadšený z každé kytičky a výběr je veliký. Rádi máme žluté violky (violka dvoukvětá) a úpolíny, já jsem se zamiloval do masožravých tučnic.
Po chvilce sejdeme k malému jezírku, kde se otužilec Tom umyje a pak zde máme photoshoot.
Postupně stoupáme a kolem se začínají objevovat první sněhy. Takto v tričku a kraťasech zábava, ale z té bílé skoro až bolí oči. Potkáváme spoustu děr lumíků a všude kupičky jejich bobků. Sami hlodavci sem tam výstražně pískají, ale z jich samotných potkáváme jen vývržky a jiné tělesné ostatky. Až najednou pískot a lumík vystrašeně zacouve ke kameni asi metr od nás. Leží jako kámen a třeští na nás oči. Je to takový tlustý roztomilý barevný křeček. Když se pohneme, že odcházíme, začne na nás cenit zuby a vztekle pištět. Couváme a necháváme ho vstřebat tento stresující zážitek.
Balvany poseté po krajině se zvětšují, bylinné patro ubývá a po chvíli už shlížíme na jezero Lossivatnet, kde bysme měli odbočovat do průsmyku více do hor.
Dvojímu brodění řeky se chceme vyhnout zkrácením cesty směrem k soutěsce. Cesta to není snadná a záhy zjistíme, že i docela nebezpečná. Soutěska pod námi končí rozlehlým močálem pokrytým sněhem, dál pokračují ostře hraněné balvany a nevíme, co dál.
Vystoupat se ale musí ještě několik set metrů převýšení a jsme si celkem jistí, že cesta bude zapadaná sněhem. Rozhodujeme se proto, že riskantní pokračování absolvovat nechceme a vrátíme se do Beisfjordu, kde jsme včera začali. Chceme se ale ještě podívat k jezeru, necháme krosny na břehu řeky a brodíme jako profíci. Přivítá nás obří vyplavený sobí paroh. Jeden jsme už potkali u cesty dole. Víme tedy, že se tu losi někdy objevují, štěstí na ně ale nemáme.
Odpočineme si kousek od jezera u obnažených písčitých břehů, do kterých spadají sněhové jazyky. Je to tady magické místo.
Vyzvedneme krosny a vracíme se stejnou cestou zpět. Přijde nám ale, jako bychom šli jiným údolím. Cestička tu vlastně skoro není a jdeme proto trochu jinou a vidíme krajinu zase v jiném světle. Jsme už docela utahaní, ale z letargie nás probouzí slepička bělokura horského pózující jen kousek od nás! Je nádherná, někde blízko ale může mít hnízdo, tak se snažíme ji dlouho nerozrušovat.
Potkáme dokonce i dva turisty jdoucí opačným směrem. Míjíme se v jiných vrstevnicích, tak snad vědí, do čeho jdou. Skoro dole u brodu potkáváme ještě další slepičku bělokura – sedí s dokonalými mimikry asi 2 metry od nás a pak kousek pouteče a zpod ní se rozuteče několik malinkých kuřátek. Máme trochu výčitky, snad se jí povede všechny zase posbírat.
Koketovali jsme sice s myšlenkou, že k mostu u vodopádu dojdeme po druhém neznačeném břehu řeky, ale nakonec volíme jistotu brodu na známém místě. To nám vlije krev do žil a dodá energii na závěrečnou část cesty k vodopádu a hlavně na strmé klesání kolem něj. Ani se nám nechce věřit, že jsme to včera vyběhli jako kamzíci. Dojdeme už docela na pokraji sil k jezeru Skamdalsvatnet a na břehu stavíme stan. Uvaříme kuskus s opečenými jalapenos klobáskami a docela se zvedá vítr. Stanem slušně lomcuje, jezero je rozbouřené, tak doufáme, že přežijeme noc nějak. Patrně ale po dnešním výkonu budeme spát jako dudci. Do spacáků mizíme o půl jedenácté.
-M-
Napište první komentář