Budíme se až před osmou, moc jsme se nevyspali, silný vítr bral stan a vlny na jezeře zněly, jako by už podemílaly stanovou předsádku. Plán na ranní hygienu padl, protože studený vítr neustával ani ráno. Obligátní snídaňová kaše; balíme a míříme zpět směr Ušmá (sámský název pro Beisfjord).
Tentokrát zkoušíme nenápadnou stezku po druhé straně řeky, tváří se značeně, ale to se jako už obvykle brzy změní. Konečně mám rašeliniště a mokřady i v botách; absolutní splynutí s krajinou! Stezka je to ale krásná, občas je tu uprostřed ničeho i typická skandinávská letní chaloupka, ale zatím jsou prázdné.
I tady se nám podaří vylekat bělokura (rousného), podle zbarvení Matěj tipuje na samečka. Chvíli nás pozoruje a pak s výkřikem odletí.
Cestou mezi břízami se také uklidní ledový vítr, mokřadní jezírko vypadá krásně a na mělčině u kraje je píseček s kameny – optimální místo na koupání a mytí! Lezu do vody, je dokonce méně ledová a do písku se propadnu jen lehce. Povzbuzen udělám další krok – a noha mi až do půlky stehna zmizí kamsi pod zem. Stihnu se tak akorát chytit borůvčí na břehu a vytáhnout se ven. Hygiena se dneska nekoná.
Na druhý břeh se dostaneme po mostku kolem laksetrappa a do Ušmá už sestoupíme po známé trase. Je neděle, Norsko nefunguje. Obchody mají zavřeno a regionální busy taky. Čeká nás tak dlouhá cesta na slunci po úplně čerstvém asfaltu. V Ušmá nás ještě pokýváním huňatého ocasu vypraví na cestu polární liška: mezi domy asi hledá, co by sežrala. Po cestě zkoušíme stopovat, ale naše dnešní vynechání hygieny asi nejde dohromady s vyšňořenými elektrickými auty a Teslami Norů: nikdo nestaví, tak se nakonec ani moc nesnažíme a šlapeme po svých. Alespoň na břehu zálivu pozorujeme rodinku ústřičníků a jejich práci: stovky rozlámaných škeblí poházených kolem krajnice.
Dělá se vedro, ještě že ze svahu nad silnicí každou chvíli teče nějaký potok a vodopádek. Praxe namáčení kšiltovek ledovou vodou a jejich nasazování na hlavu se v naší partě hodně ujala.
Asi po hodině asfaltové cesty zastavuje auto – mladý kluk z Rumunska tu provozuje firmu na car detailing – a zatímco o auta zákazníků se stará parádně, na svoje čas nemá a tak mu nevadí vzít dva špinavé vandráky k sobě na sedačky. Odveze nás do centra Narviku a ušetří nám dobré dvě hodiny času. V Narviku zkoumáme otevřené kavárny, ale moc jich v neděli není – plán je se z Narviku dostat za hranice do Švédska a tam pokračovat podle plánu – a před tím je třeba kafe a jídlo. Fajn podnik najdeme přímo v nádražní budově – ale kromě tonicu a plněné foccaci tu neservírují žádné vlaky: trať je do 5. 7. mimo provoz. Jakési náhradní autobusy snad mají jezdit, ale informace nejsou. Přespíme tedy nad Narvikem a uvidíme zítra, zda se odtud bude dát dostat. Narvik se nakonec ukazuje jako docela hezké město.
V kopcích nad ním necháváme bágly v přístřešku u jezera a zkoumáme okolí. Matěj chce vidět slavíka modráčka, ale dostáváme jen šedé linduškovité cosi, co ještě doma budeme muset zpětně určit.
Cestou sem nad městem byla malá vodní elektrárna a u ní informace, že každý den v jednu a v devět večer z ní tryská jakýsi gejzír – před devátou tak scházíme níž… a jako obvykle se nic nekoná. Lezeme tedy zpátky k jezeru a jediný gejzír, který nás čeká, je gejzír píďalek. Ty svině jsou fakt všude a na všem. Ale ty výhledy odsud, ty jsou! Vidíme až na Lofoty!
Deníkový zápis dopisuji v jedenáct, kolem je světlo jak v šest večer a jinak už to nebude. Stan dneska nerozbalujeme, alespoň to ráno bude rychleji zabalené. I když se plány změnily, byl to nakonec super den!
Statistika: losů viděno 0, sobů viděno 0, rosomáků viděno 0. Dobrou noc!
-T-
Napište první komentář