Plány, co jsme si vymysleli před dvěma lety, totiž že půjdeme Kungsleden, královnu skandinávských treků, jsme přehodnotili a vymysleli kompromis, u jehož zápisků všechny vítáme. Stejně jako u ostatních severských cest s krosnami, tak i zde píšeme zápisky ručně a následné přepisy doplňujeme fotografiemi až zpětně z Brna. Naprostou většinu dokumentace obstaral jako již tradičně Tomáš, v zápiscích se poctivě střídáme po dni.
Vyrážíme 8:10 ráno Gepardem na vídeňské letiště, kde sotva stihneme pojíst sendviče/bagetu a koupit sezónní příchuť rumových koulí, a už se naloďujeme do letu s Austrian směr Stockholm.
Na cestu mi Tom půjčil cestopis po části sámského kraje z konce 30. let minulého století. Čeká nás utrpení s komáry, vichrem, bažinami a zlovolnými bytostmi. A teda ještě nádherná krajina a příroda. Díky četbě let uběhne jako nic a už přistáváme v Arlandě. Do odjezdu vlaku do Narviku máme asi dvě a půl hodiny, takže bysme měli všechno krásně stíhat. Necháme se zlákat všudypřítomnými reklamami na Arlanda express slibující pouhých 18 minut do centra.
Lístky jsou drahý jak prase, ale reklama nelhala, tudíž do rozpálenýho města přijíždíme fakt docela rychle – taky vlak jede až 200 km/h.
Úkolem je vyřešit zbylé nákupy – hlavně plynovou bombu a repelent a pak taky jídlo minimálně na tři dny, což není uplně málo, navíc když připočteme asi kilový pytel bonbónů. Na nádraží ještě kupujeme balíček Lakrits a přejídáme se vynikajících plněných wrapů. Máme pocit, že dneska už nebudeme muset nic jíst. Vlak Stockholm-Narvik jede v 18:10, ale na perónu jsme spolu s desítkami dalších lidí s krosnami dříve.
Přijede mohutná lokomotiva s mohutnou strojvedoucí a za ní asi 15 vagonů. Najdeme svoje lehátkové kupé ve stylu 70. let a doufáme, že už moc lidí nedorazí.
Nakonec jen sympatický německý pár jedoucí do Kiruny. Po desáté stavíme postele a za světla usínáme.
Krajina kolem ubíhá pomalu, ještě ani nejsme v oblasti Hoga Kusten, kde jsme byli posledně!
-M-
Napište první komentář