Krátkou podzimní etapu jsme vymysleli jen do Hodonína a původně jsme chtěli projít většinu cesty po slovenské straně. Kvůli dočasnému obnovení hraničních kontrol a zákazu přecházet zelenou hranici jsme však plány museli lehce korigovat. Ale nakonec to vyšlo dobře a po deváté vystupujeme v Sudoměřicích, kde jsme v srpnu za hrozného vedra končili.
Kolem pohraniční hlídky začínáme po zelené k Baťově kanálu, který je kvůli nějakým úpravám skoro vypuštěný a vypadá jako blátivá stoka. U výklopníku (baťovská architektura bývalého překladiště lignitu z vlaku na lodě) svačíme. Nikde nikdo, slunce svítí a máme radost, že jsme zase na cestě.
Po chvíli se od kanálu musíme vzdálit, protože se kousek dál vlévá do Moravy, kterou musíme překonat. To tady jde jen po silnici I. třídy, ale naštěstí tu je dost široká krajnice a těch asi 200 metrů docela jde snést. Pokračujeme po moravském břehu řeky mezi suchou kukuřicí a topinamburovými křovinami.
Kolem stojí domky na kolečkách a po chvíli chápeme proč – potkáváme cestou řadu rybářů a jejich místeček. Na jednom takovém si děláme přestávku.
Jdeme cestou hned kolem břehu, turistická a cyklo vedou kousek dál. Cesta se postupně svátá pěšinkou a pak už jen prasečí stezkou mezi kopřivami. Nechceme spící divočáky někde vyrušit, tak se prodíráme na normální cestu na náspu. K loděnicím v Hodoníně už je to jen kousek a jsou tu hezký funkcionalistický stavby.
My však neomylně zapadáme do podniku jménem i vzhledem Srub. Hraje tu country radio s Pavlem Bobkem a dáváme si pivo a smažák. Začíná se z toho stávat naše tradiční jídlo na putování.
Chceme si ještě prohlédnout město, takže hledáme mezi paneláky zámek. Je to tu hodně narušené bombardováním na konci války.
Na hlavním náměstí je ale docela hezká radnice a naproti skoro prázdný barokní kostel.
Vytipovanou máme i kavárnu, kde si kromě dobrýho kafe dáme i generické cheescaky a chce se nám z toho spát. Vlak odtud jezdí co chvíli, tak máme čas zkoumat zdejší bizáry (kaplička mezi paneláky apod.), ale hlavně Galerii výtvarného umění. Ta sídlí v roce 1913 otevřené budově od Antonína Blažka.
Vznikla pro Sdružení výtvarných umělců moravských, které zakládali například Úprkové, Obrovský nebo Mucha. Jsme tu dnes podle všeho jediní návštěvníci, ale expozice je vcelku hezká. Představuje práce členů spolku od založení po současnost. Teď navíc můžeme zhlédnout výstavu sochařské rodiny Kováříků z blízkých Ratíškovic – kovy, keramiku i laminát. Pozoruhodné. Samotným exponátem je i budova vymalovaná Jan Köhlerem – nejvíc nás zaujalo schodiště.
Pak už dvěma mezinárodníma rychlíkama zpět do Brna. Vydařený výlet to byl!
-M-
Napište první komentář