Ráno nás čekalo balení a loučením se s domečkem, který jsme si hodně oblíbili. Takže poslední snídaně ve sluncem prozářeném pokoji, nacpat kufry, umýt nádobí a kolem půl desáté pryč. Čeká nás přejezd do jižnější části souostroví, ale chceme ještě trochu prozkoumat nás ostrov Vestvågøy, respektive část, kterou jsme ještě neprojeli. Naposledy tedy jedeme kolem šipky se záhadným nápisem Kirkegård (až později během dne vydedukujeme, že to znamená hřbitov). Ostrov chceme objet po delší cestě kopírující víceméně východní pobřeží, takže začínáme už mnohokrát projetou trasou. Konečně se však zastavíme u ptačí pozorovatelny, ale nevidíme nic.
Jezdit po vedlejších silničkách nás baví – co zákruta, tak jiné výhledy, aut kolem pomálu. Dneska jsme ale míjeli i sekač trávy kolem silnice, ale dobře jsme se vyhnuli. Zkoušíme ještě jednu zajížďku přes Stamsund, což je překvapivě docela velký sídlo. Hážu pohled do schránky a Peťa mezitím jde doplnit nádrž blitfrídem, ale nějak se zasekl. Oba jsme se zasekli, protože neumíme otevřít víko nádrže. Zkoumáme norský manuál, google, a nic! Pak se Petr všimne nenápadné páčky dole u pedálů. Dva doktoři no… Ještě se nám podaří zajet autem trochu blbě do přístavu, ale zase se to dá autem všechno objet a vyloupne se tenhle docela hezký pohled.
Pak už ale míříme přes zdejší velkoměsto Leknes na protější břeh ostrova, směrem na slavnou pláž Haukland, kterou nám spolu s výstupem na Mannen doporučila slečna v muzeu v Kabelvagu. Vítr docela fučí, ale odradit se nenecháme. Na parkovišti už je hodně aut, je znát, že pláž je skutečně turistickým magnetem, jak tvrdí průvodci. Mannen tyčící se nad pláží má rovných 400, takže navýšíme svůj lofotský rekord o dobrých 40 metrů. Nahoru se ale jde překvapivě dobře.
Výhledy všude kolem tomu hodně přidávají a my svižně stoupáme rychlostí, za kterou by se nemuseli stydět ani zkušení alpinisté. Vidíme nejen pláže na obou stranách, ale i hory kolem a před námi širé moře opticky rozdělené horou s jezerem v sedle. Tady ovšem pohled primárně na pláž.
Tady je vidět vrcholek Mannenu, jak z něj Petr sestupuje. Pořád dělá, jak nic neujde, ale z kopce mu nestačím, tak si beru trochu náskok.
Pláž je opravdu široká, uplně bílá a hrozně fotogenická. Sundáváme boty, a myslíme si, jací jsme otužilci.
Pak odpočíváme na kraji pláže v trávě a najednou týpek v šortkách skáče do moře! Udělá jedno tempo a míří zpátky k auto. Po chvilce ho následuje nějaký mladá viking, který se dokonce v té ledové vodě trochu proplave. To docela zíráme, ale na druhou stranu to může být super zážitek. Máme ale docela hlad a zamíříme na další ostrov Flaksdøy, kde budeme i následující tři noci bydlet. Krajina se mění ještě o poznání dramatičtěji, což už v podstatě ani nejde. Odbočujeme na rybářskou vesničku Nusfjord a jede se třeba tudy, což mi přijde jako někde v Kanadě třeba.
Nusfjord patří celý jedné rodině, která si z něj udělala arktický resort s restaurací, kavárnou a ubytováním v bývalých rybářských domcích. Vévodí tomu zde bývalá budova na zpracování tresčích jater. Vesnička je to malebná, ale méně malebné už je, že restaurace právě na dvě hodiny zavírá. Takže se najíme na vyhlídce z vlastních zásob, ale i tak je to zde působivé a na útesech jsou dokonce plošinky využívané hnízdícími racky, to jsme zde ještě neviděli (i když už samozřejmě nehnízdí, jen tam posedávají).
Dál jedeme přes větší vesnici Ramberg, kde se stavujeme nakoupit a kousek dál obdivovat neskutečné pohledy na ostrov Møskenesøy, jehož velkou část zabírá národní park, otevřený roku 2021 jako čtyřicátý v Norsku. Jsou zde nejvyšší hory Lofot, výjimečně přesahující i jeden kilometr.
Kousek dál nás ještě zláká šipka na skulpturenpark, z něj už jsme viděli zrcadlovou kostku a železnou hlavu, tady na nás čekala kamenná kruhová stavba bez vstupu, což bylo lehce neuspokojivé.
Za chvilku už ale sjíždíme do Sundu, kde v jednom moderním rorbu (rybářském domku). Stojí na pylonech nad úzkým klidným zálivem, má sedlovou střechu a prostornou obývací místnost, ze které je vstup po žebříku do podkrovního pokojíčku.
To bych nebyl já, abych si nevymyslel, že budu spát zrovna tam, i když tam je jen pohovka a jedna židle a kufr stejně musím mít v pokojíčku dole
Na večeři uděláme tortellini, co jsme koupili už před několika dny. Tradičně třídíme fotky a píšeme zápisy a hlavně kontrolujeme oblohu. Dneska je totiž uplně jasno, tak nám držte palce.
Napište první komentář