Když jsme včera po jedenácté dopsali a odeslali blogy, šel Peťa do sprchy a já ještě pro jistotu zkontroloval z verandy nebe. Zdálo se mi nějak podivně světlo a divné světlé rychlé mraky proudící po obloze. Není to nakonec polární záře? No a ono jo! Foťák na mobilu to rozpoznal hned a vybarvil mi ty šmouhy na obloze v krásných zelených barvách. No to máme obrovský štěstí hned první noc! Volám na Petra do koupelny a ještě asi 5 minut strávíme pokusy o focení a kocháním se, než úkaz zmizí.
Samou nedočkavostí se ve svém soukromém podlaží budím už kolem sedmé, udělám si kafe a dokonce se začtu do knihy. Pohoda a za okny výhledy na hory, ostrovy a moře. Tohle se mi hodně líbí, jsem vděčný, že mám možnosti takové věci zažívat a skoro zapomenu, jak pitomě dopadli komunální a senátní volby.
Venku se různě honí mraky a docela fučí, takže se rozhoduje vyjet směrem odkud jsme včera dojeli a prozkoumat dvě městečka – Henningsvær a Kabelvåg. Cestou se otevírají všude výhledy, jako bychom tudy jeli poprvé, i když to není pravda. Takže sem tam stavíme a ve vichru fotíme a necháváme se unášet krásou hory Hoven například.
Nebo tady za Petrem je vidět pobřeží, kde máme naše ubytování.
U odbočky na Henningsvær nás zaujme šipka na malou pláž, tak vystupujeme. Zrovna se tam ale někdo fotí a nechceme vyvíjet tlak, takže jen omrkneme okolí, kde se dá stanovat. Voda na sprchování i na pití je vyvedena přímo z bystřiny hadicí. Asi nic pro zimomřivé.
Na rybářskou vesničku Henningsvær se musí přes několik mostů, protože se rozkládá na ostrůvcích. Poslední z mostků je jednosměrný a vyhodí nás kousek od parkoviště.
Vesnička patří mezi turistické magnety, má přezdívku Benátky Lofot, a je to hodně znát i na počtu turistů a všelijakých obchůdků se suvenýry, lokální módou nebo výrobky (jeden pán zde například zhotovuje lampičky z mořských ježků). My se jdeme prvně podívat na vyhlídky na dvou poloostrovech vybíhajících do moře a tvořících přirozený přístav. Z jednoho je super výlet na městečko a hory nad ním, počasí je naprosto luxusní.
Z druhého je kromě ráhen na sušení tresek vidět i fotbalové hřiště, kam míří davy turistů namlsaných z instagramových fotek – ty jsou ovšem pořizovány z dronů a naživo to až takový terno není. Takže se přesuneme zpátky do vesničky, která vypadá z přístavu takhle.
Dohodli jsme se, že hlad zaženeme v některé z místních restaurací, volby padla na rybí podnik na břehu přístavu. Právě otevřeli, jsme tady první a při čekání na jídlo jsme dostali skvělý teplý chleba a k tomu na mazání máslo s uzenou velrybou, což bylo teda naprosto vynikající, i když lehce morálně nahnuté. Petr si objednal fish and chips a já rybí polévku, oboje z tresky a oboje chuťově v pořádku. Dobře jsme se najedli a spokojeně mohli zamířit zpět k autu.
Popojedeme kousek do Kabelvågu, kde se vedle současného města nachází archeologická lokalita Vagar, patrně nejstarší sídlo oblasti a centrum produkce sušených solených tresek. Dnes je tady lofotské akvárium (bohužel zrovna dva týdny zavřené), galerie Espolin (věnovaná roku 1994 zemřelému grafikovi, v době naší návštěvy doplněná o intervence současných umělců v rámci lofotského bienále, nejstarší přehlídky svého druhu ve Skandinávii) a muzeum Lofot. To se nachází v bývalém domu vyšší vrstvy s biedermaierovými pokoji a z několika objektů okolo tvořící něco jako skanzen. Dozvídáme se o zpracování ryb, životě rybářů, lodních motorech i samotných lodích. Je to zde sympatické a leccos se dozvíme.
Taky je zde fajn obchůdek se suvernýry a milá slečna, ze které páčíme tipy ne výlety. Některé z nich máme v itineráři, jiné si poznačíme. Naučíme si i vyslovovat některá slovíčka a přesvědčíme se, že na konec září zažíváme nezvykle krásné počasí. Ale chceme se ještě podívat do města, takže nasedáme znovu do auta a posunujeme se prvně k lofotské katedrále, velké dřevěné stavbě patrně z konce 19. století. Překvapivě je zavřená, tak tu za trest neukážu její fotku. Pak zajedeme i do samotného centra městečka, které je hezkým příkladem severského provinčního sídla, které si moc na nic nehraje, což je nám docela sympatické.
V rámci bienále se zde odehrává několik výstav. Dvě z nich v bývalé základní škole, která se má po skončení přehlídky bourat. Expozice v rámci tématu Fantasmagorie se jmenuje Haunted school a je to skutečně docela znepokojivý zážitek. Umění je vystaveno ve třídách, kabinetech, šatnách a sprchách i tělocvičně. Nějaký psycho videoart vystavuje i jeden český umělec, jehož jméno jsem hned zapomněl.
Návštěvy výstav současného umění mě většinou vyčerpají a mírně znechutí a nejinak tomu je i dnes, takže se jdeme porozhlédnout po nějaké kavárně. Moc úspěšní ale nejsme, je tu jen takový divný koncept trafiky, obchodu a rychlého občerstvení s automatem na kafe. Peťa si tam do kelímku objedná tři kopečky zmrzliny místo svačiny, já si koupím pistáciový nanuk. Míříme ještě kousek k soše krále žijícího někdy na začátku 13. století, který údajně založil ono sídlo Vagar. Skulptura je nehezká, ale výhled na město a okolní ostrovy a hory je působivý.
Cestou zpět domů se zkoušíme opět zastavit u pláže u odbočky a máme štěstí, je odliv a vystřídáme se s partičkou jiných lidí. No hezké to tu je.
Taky se nezapomeneme zastavit u sochařské instalace opodál, kde bylo cestou sem trochu rušno. Ukazuje se, že je to skvělá věc, co ze silnice vypadá jako sklenění krychle, ale směrem k moři je dovnitř vypouklá, a navíc celá funguje jako zrcadlo. Nás i okolní přírodu to srandovně roztahuje (foto od silnice je dneska v úvodce).
Do našeho domečku chceme dojet z druhé strany, abychom viděli i pobřeží na západě. Cestou si všímáme několika labutí zpěvných (nebo malých) vedle v jezeře a později ještě spatříme ústřičníka a u našeho ubytování se ve větru zmítal orel (asi mořský). Takže z ornitologického hlediska dnes úspěšný den. Při pohledu na mapu nás ještě napadne zajet si na sousední malý ostrůvek Sandøya, kde aplikace ukazuje pláž. Silnička je na jedno auto, pak se mění na šotolinu a nakonec musí projet přes úzký násep ostrov oddělující. Je to trochu adrenalin, ale zase vidíme něco nového. Slunce se bohužel schovává za mraky, ale pláž s bílým pískem je i tak působivá.
Doma jsme před půl sedmou, třídíme fotky a dojmy a s napětím sledujeme noční oblohu. Je ale docela zataženo a navíc hodně fouká. Větrno má být zítra celý den, ale to nás neodradí a spřádáme plány na dobití hory na H. A nezapomeňte kontrolovat i Peťův blog – nalofoty.tumblr.com!
Napište první komentář