Turistika jak má být – poznávání faerské divočiny se nám asi jen tak nepřejí. Ale popořadě. Než jsme došli na snídani, tak jsme se bavili pročítáním seznamu slavných hostů našeho hotelu. Nejen že tu spal Bill Clinton, ale dokonce i dánská královna! A královská je i snídaně podávaná v nejvyšším patře s luxusním výhledem na hlavní město a moře za ním. Neodoláme jahodovému smoothie, wafličkám a toastům s faerským uzeným lososem nebo jehněčí šunkou. Zdravě najezení vyrážíme na asi 4 kilometry dlouhou cestu městem.
Jak už jsme se zmínili včera, Tórshavn (Thorův přístav) v sobě kloubí maloměstskou atmosféru s ryze severskou přírodou. Jdeme tedy upravenými cestičkami mezi potůčky a pasoucími se ovcemi, to vše s výhledem třeba na místní Jysk – Skamman. Za chvilku už jsme však před servisem a autosalonem Toyoty. Auto si kupovat nebudeme, jen si ho na pár dní půjčíme. Je to pro nás premiéra a jsme lehce nervózní. Naše auto nám pán představuje s potutelným úsměvem. Máme totiž pidi autíčko v nejnižší třídě, ale je vlastně celkem roztomilý.
Trochu si zatůrujeme a vyrážíme na nákup do největšího obchodního centra na ostrovech. Koupíme mimo jiné pusinky, které právě dojídám. Pusinek totiž není nikdy dost, dokud jich najednou není přespříliš a nezačne se vám navalovat. Obohaceni o jídlo na dnešní den ještě zkoumáme mapu a plánujeme dostat se postupně na sousední ostrov Eysturoy. Na naší mapce Faer jsou zeleně a symbolem květinky vyznačeny zvlášť panoramatické silnice vedoucí zajímavou krajinou, proto volíme především je. Jejich výhodou je rovněž fakt, že na nich není moc velký provoz.
Hned, co vyjedeme trochu nad město, necháme se zlákat výhledy a poprvé zastavujeme. Je sice pod mrakem, ale oblačnost se různě honí, mění barvy a především z ní neprší. Obdivujeme a fotíme výhledy, a když toho máme moc, dáváme si svačinku. Paráda. Další plán cesty je dostat se na doporučovanou turistickou trasu výše do hor. Dá se po ní kousek jet i po silničce, tak na ní zabočujeme. Prudce nahoru se vinoucí komunikace je koncipována pouze pro jedno auto, to nás však netíží, každých pár desítek metrů jsou místa pro bezpečné vyhnutí. Horší je, že postupně houstne mlha, až vidíme jen asi dva metry před sebe. Zas až takoví dobrodruzi nejsme a na příhodném místě to otáčíme.
Další z turistických tras naštěstí nešplhá do 700 metrů, ale pouze přechází nízké sedlo mezi dvěma masivními skalnatými horami. Stezku sice chvíli hledáme, jelikož zde nemají typické turistické značky, ale cesta je, jak jsme později vydedukovali, lemována z kamenů poskládanými jehlany. Vylezeme na terénní zlom a otevírá se čarokrásný pohled na malé jezero, v mracích se ztrácející vrcholky a moře na obzoru. Navíc se zdá, že svahy před námi jsou ozářeny sluncem. Máme hned lepší náladu a trasu kolem potůčku si náležitě užíváme.
S výhledem na oceán se na sluníčku svalíme na zem a chvíli jen tak ležíme zabořeni do měkoučké mechem prorostlé louky, která se po zimě ještě nestačila barvit do zelena. Okolo křičí racci a ústřičníci, kousek dál hledá hmyz koliha a je nám dobře.
Autíčko bobíček na nás hezky počkalo a jede se dál! Občas si Lukáš na jiné záběry pedálů trochu zvyká, ale frčíme si hezky. V dáli se začíná obloha protrhávat a plán je proto jasný. Po úzké silničce jakoby pohozené v údolí jedem do vísky Saksun nabízející jedny z nejkrásnějších scenérií celého státu.
Z monumentálních skalních hřebenů tvořících jakýsi amfiteátr tu vodopády spadají říčky a potůčky, které se slévají do laguny tvořící výběžek oceánu do vnitrozemí. Navíc je tu malý kostelíček a soubor starých domů s mechy porostlými střechami. V létě je jeden z nich otevřen jako muzeum, teď však sezóna ještě nezačala. Přes neutuchající vítr, na který si už pomalu zvykáme, se necháváme hypnotizovat unikátní krajinou, která nám vyrazila dech. Báli jsme se, že Faery nebudou vypadat tak dobře jako na fotkách, je to však úplně naopak! Fotky to monumentálnost vůbec nedokážou zachytit. Návštěvu zakončíme prostudováním tabule s mapou, která nás rozhodně nalákala na delší tůru mezi několika vesničkami tohoto severního konce hlavního ostrova Stremoy. To však dneska už nestíháme.
Přejedeme jediný most před severní Atlantik a rázem se ocitáme na sousedním ostrově Eysturoy, kde se nachází náš dnešní cíl, víska Gjógv. Vybíráme jednu ze dvou možných cest (obě jsou značeny květinkou) a stoupáme nahoru, směrem k nejvyšší hoře ostrova jménem Slaettaratindur. Stavíme ještě u hejna racků nečekaně sněmujících u silnice, vichr nás však rychle zažene zpět do auta. Pár fotek z toho však vzniklo.
Vydrápat se na nejvyšší horu je v seznamu našich plánů, když ji však vidíme (a cítíme ten vítr a chlad tady pod ní), tak to možná budeme muset přehodnotit. Uvidíme. Za chvilku však již sjíždíme dolů do Gjógvu, kde je hned na kraji hotel. Docela jsme se sem těšili, však tu strávíme čtyři noci, z pokoje jsme však lehce zklamáni. Bohatě to však vyvažuje úžasný výhled z okna – pasoucí se ovce, dřevěné barevné domečky, dva tyčící se pyramidální štíty a širý oceán. To se nám neomrzí. Něco málo pojíme, a jelikož je teprve něco po šesté, vyrážíme ještě na průzkum blízkého okolí.
Vesnička dostala název po hluboké průrvě sloužící jako přírodní přístav. Soutěska je skutečně až děsivá a my máme možnost jít jak dolů k vodě, tak obejít ji z obou stran. Z jedné je bohužel nově a zcela zbytečně zbudovaný asfaltový chodník, výhledy jsou však vynikající – především na ostrov Kalsoy. Po druhé straně je stezka kolem spousty oveček (zde však na rozdíl od předchozích případů bez jehňátek, asi je tu už snědli) daleko strmější. Od cesty dál podél útesu nás nakonec odradí mimořádně silný vítr. Takový jsme snad ještě na vlastní kůži nezažili. Probojujeme se tedy zpět směrem do hotelu a chystáme se pomalu na třídění fotek, napsání blogu a přípravu fotek k publikování. To nám každý večer minimálně dvě hodiny zabere, tak hurá toho. Přejem hezký první máj!
Napište první komentář