Na další plánovanou víkendovou etapu jsme nakonec vyrazili jen ve třech, tzn. pevné jádro Z+Z+M. Vyrážíme z Brna o půl sedmé ráno rychlíkem do Starého Města, pak Slováckým expresem do Uherského Brodu. Z autobusu do Květné vyhlížíme na nádraží v Brodě Karla z poslední návštěvy, ale v partičce existencí není. Z Květné vycházíme před desátou nahoru kolem zarostlého pomníku Jana II. z Liechtensteina dále na obávaný výstup na Velkou Javořinu.
Cesta začíná hodně zprudka, leje z nás pot. Potkáváme jen běžce a cyklistu. Les se postupně mění na listnatý prales a sklon svahu je snesitelnější.
Mezi staletými jasany v poledne dojdeme k reprezentativní Holubyho chatě na slovenské straně, uloupíme na terase poslední volný stůl a dáme si halušky, pivo a/nebo kofolu. Je tu hodně rušno, ale nějak to plyne kolem nás, protože máme útlum.
Jsme docela přejezení a je nám těžko. Vystoupáme ještě kousek na vrchol Velké Javořiny (956 m), nejvyšší hory Bílých Karpat, na slovenské straně je obří vysílač.
Pokračujeme mírným klesáním nekonečnými lesy až na hranici Jihomoravského kraje, kde je na random stromě cedulka o nejvyšším místě kraje. Bizarní.
Jezdí tu šílenci na kolech a je to vlastně docela nepříjemný, když se sem tam vynoří za náma. Až v pozdním odpoledni sejdeme legendárními orchidejovými loukami (posekané mozaikovitě, ale i tak ještě krásné) přes dubové háje až k trati do Myjavy.
Hranice i turistická trasa tu mají divný průběh, na slovenské části trati překvapí mechanické návěstidlo. Kolem se někde střílí, rány celý den, asi střelnice. Osada Šance s vlakovou stanicí Vrbovce nás uvítá šumperákem a kanalizační skruží se dvěma obříma ropuchama. Je to tu celé podivné a jsme rádi, že ze silnice můžeme opět zabočit do lesa. (Pak doma zjišťujeme, že osada Šance patří na Slovensko až od roku 1997, kdy si přestup vynutili obyvatelé referendem. K nám na oplátku přešla část Sidonie u Vlárské dráhy, kde jsme už taky byli!).
Sil už moc není, tak kousek výše zakotvíme na lesním paloučku, ohřejeme vodu na instantní jídlo a uvaříme si čaj z máty a dobromyslu posbíraných cestou. Do spacáků zaléháme už po osmé.
Napište první komentář