Ráno nás opět vítá paní majitelka Kunigunde Kiemel a čeká nás snídaně ve starém stylu s vajíčkem na měkko a velkým výběrem marmelád. Paní ani nevěděla, kolik máme dle bookingu platit a částku nechala zcela na naší poctivosti. Necháme si v hotelu batohy a míříme do města. Navštívíme všechny tři hlavní kostely a je to až ohromující krása.
Na hradě si koupíme vstupenky na věž (výhledy na město a fotky stavu před válkou a po ní, bombardování padlo za oběť 90 % historického jádra města se stovkami památek).
Pak se ještě přesouváme k 50 metrů hluboké studni, kam paní průvodkyně nalije vodu, abychom slyšeli po kolika sekundách dopadne na hladinu. K té pak spustí svícen, je to fakt hodně hluboký. Dole ve městě se posilníme Leberkäse v housce, vyzvedneme krosny a vlakem se posunujeme k nazi monumentům. Nedokončené kongresové centrum, místo pro Hitlerovy projevy a mezitím promenádní plocha dlouhá 2 km.
Ještě jsem zapomněl na návštěvu domu Albrechta Dürera, který se jako jeden z mála dochoval nedotčený následky války. Mají tu kopie Dürerových děl z konce 20. let a výstavu o nově objevených malbách ve vídeňském sv. Štěpánu. Celkově nám Norimberk zabral více času, než jsme čekali, tudíž upravujeme plány – do Erfurtu dojedeme až po šesté a hned se přesouváme další dvě zastávky do kempu mezi jezery asi bývalé pískovny. Přísná paní nám dovolí postavit si stan, ale oheň se rozdělávat nesmí, sami si všímáme proč – je tu opravdu uplně vyprahlo
Po krátkém zaplavání si v jezeře Erfurter See děláme u druhého jezera, kde máme stan, kuskus s vařenou šunkou, rajčaty a liechtenteinským sýrem. Kolem proletěl ledňáček. Pijeme rýnský riezlink a trochu s obavami zkoumáme předpověď počasí na zítřek.
Napište první komentář