Rozhodli jsme se letos využít 50% slevy na Interrail a koupili si s Robem měsíční vlakovou jízdenku pro neomezené cesty po Evropě. I tak jsme plánovali vyrazit na Rujánu, ale takto mohly být plány rozšířeny o celé Německo, část Polska a přejezd přes Rakousko. Máme na to 12 dní, itinerář v podstatě nalajnovaný, tak jsme zvědaví, jak to dopadne. Hlavně když Němci letos zavedli celoměsíční jízdné na veřejnou dopravu za 9 euro (ale bez IC vlaků). Zápisky vznikaly psanou deníkovou formou, následně přepsanou do blogu a doplněnou fotkami; tentokrát však všechno v mojí režii.
První etapa začíná 7:22 v Brně, kde se potkáváme ještě s triem Z+Z+Z, které pojede k Bodamskému jezeru, do Štrasburku a Colmaru. Jedeme tedy společně skoro prázdným vlakem upršenou krajinou do Vídně, kde se naše cesty rozcházejí. Na IC jedoucí z Vídně do Dortmundu máme místenky a dobře děláme. Vlak je slušně nacpaný, což se vymstí v Pasově, kde dlouhým nastupováním hordy seniorů ztrácíme cenné minuty, které potřebujeme na přestup v Plattlingu. Přesněji řečeno potřebujeme tři, které ještě o deset překročíme. Zatím to zvládáme bez respirátorů, ale hádáme, že to se brzy změní. V Německu jsou v dopravě totiž doposud povinné. Přípoj sice ujel, ale za necelou hodinu jede další, takže si kolem poledne krátíme čas svačinou a jedním hefe weissen.
Něčím jako spěšným vlakem se přesouváme do Mnichova. Začíná se dělat moc hezké počasí, koukáme na krajinu a zástavbu a máme trochu nervy z přestupu, bude to tak tak. Mezitím se od holek dozvídáme, že mají zamčený vagon s místenkami a musí být v uličce. Navíc kdovíjak dlouho stáli ještě ve Vídni v Meidlingu. Přípoj nakonec stihneme, je to švýcarský rychlovlak směr St. Gallen a je kupodivu poloprázdný. Takže nás čekají dvě hodiny do Lindau, bavorského města na břehu Bodamského jezera. Krajina se mění, přibývají kopce a lesy, výhledy na Alpy, sady jabloní i vinice. V Lindau-Reutinu ještě přesedáme na krátkou jízdu směr Wasserburg, kde jsem vyhlédnul kemp. Přijíždíme krátce po páté a je hodně teplo.
V malém rodinném kempu stavíme stan a rychle míříme na blízkou pláž plnou mušliček. Voda v jezeře je fakt teplá a krásně čistá. Je to fakt nádhera, na koupání máme jen chvilku, musíme zase na vlak a zpět do Lindau, abychom stihli nakoupit.
Tentokrát ale zajíždíme přímo do hlavové stanice Lindau-Insel, která je na ostrově, na němž se rozprostírá staré město.
Nakoupíme na večer a na zítra, protože v neděli bude všude zavřeno. Lindau je uplně jako přímořské letovisko – zahrádky, palmy, slunce,… Vůbec si nepřijdeme jako v Německu. Projdeme se k majáku a k soše lva, které jsou na koncích úzkých mol vymezujících přístav.
Pozorujeme potápějící se roháče a kocháme se. Centrum je plné úzkých uliček a nakonec i krásných starých domů v čele s radnicí a několika kostely.
Blíží se devátá, kdy jede z Reutinu jeden z posledních spojů do kempu, ale k nádraží dojít nestihneme, takže jdeme asi 6 km pěšky podél pobřeží. Svérázně značená cesta se hodně klikatí a vede nás skrze čtvrť sídel v soukromých parcích přístupných kovanými bránami. Jako někde v Americe. Do kempu dojdeme kolem desáté, stihneme se osprchovat, než pan majitel sprchy zamkne a pomalu se uložíme ke spánku v tichém kempu u potůčku, kde plavala ondatra. Zatím dobrý!
Napište první komentář