Jelikož jsme šli spát už někdy mezi devátou desátou, vstávali jsme docela brzy. Vedle u dvou Zuzek neteče teplá voda a celkově mají low class pokoj, ale jinak nás zdejší bizár uspokojuje. Dole na pumpě si koupíme kafe z automatu a pojíme banana bread a muffiny ze železných zásob.
Kolem půl deváté vyrážíme nahoru lesem dál směrem nad Vyškovec, další vesnici Moravských Kopanic. Kolem kvetou úplně čerstvé devětsily a dál i podběly.
Brodíme se přes spadané buky a potkáme mrtvolku lišky. Takhle zblízka jsme ji asi ještě neviděli.
Nahoře u výhledů na Vyškovec docela fučí, takže jsme rádi, že nám o půl hodinu dříve otevřeli horskou chatu Vyškovec a dáme si plzeň a smažák a Zdeňka bramborák s obličejem. Je to skoro portrét.
Takže jsme po obědě už kolem jedenáctý. Podnik je příjemný, dvakrát skoro na nás padá váza s kočičkama, slovensky bahňátkama. Ještě si dáme kafe a jdeme zpět do větrného počasí. Pře Mikulčin vrch, kde jsme původně chtěli jíst, stoupáme směr Lopeník. Prvně ale musíme sejít do Lopenického sedla. Pak krásnou pastvinou nahoru na Malý Lopeník (881 m).
A pak už na ten Velký (911 m.). Tady je rozhledna s krásným kruhovým výhledem a parta Slováků opékajících buřty.
Pak nás čeká opravdu náročný prudký sestup k silnici do Březové a pak posledních 4,5 km do Květné. Máme na to hodinu a není jisté, zda bus v 15:40 stihneme. Kolem pramene Březovské kyselky (Janáčkovy, lehce železitá příjemná chuť) musíme vystoupat na Novou horu.
Nahoře nám zbývá už jen půl hodina do odjezdu autobusu a Zdeňku trochu zdržuje urputná bolest v koleni. Ale hecne se, abychom prý na ni nebyli naštvaní. Pět minut před odjezdem se potkáváme na zastávce. Vlastně nikdo nevěřil, že to stihneme. Bus svážící studenty nás odveze do Uherského Brodu. A pak jeden z několika spojů do Brna, kde nás vítá nádherná barva západu slunce (pak Zuzka zjistila, že to způsobil písek ze Sahary). Předjarní Bílé Karpaty jsou super, akorát v buse řešíme, co koho bolí. A lepší to nebude…
-M-
Napište první komentář