6. den, sobota 21. 8. Kälaviken–Sörbalesviken, ujito 26 km

Probouzíme se v zálivu Kälaviken na jižní straně národního parku Skuleskogen. Voda tu není tak studené, zahajuji tedy den koupelí a osobní hygienou, která se nám obecně po divokém začátku poslední dny lepší. Po sbalení stoupáme do kopce s cílem projít největším lákadlem národního parku: soutěskou Slåttdalsskrevan. Dvě rozštěpené skalní stěny procházíme ještě s minimem turistů: jsme tu relativně brzy ráno.

Určitě to nemáme tak prázdné, jako náš známý IT konzultant, který stanuje za soutěskou u nádherné turistické chaty vedle jezera Tärnättvatten. Asi trochu na své první cestě přecenil síly – prý šel soutěskou až někdy po desáté a svítil si na cestu přes ostré kameny telefonem. Taky super zážitek.

Pro sestup z národního parku volíme alternativní trasu – prudký sestup k moři s mezizastávkou v jeskyni Tärnättgrottan.

U moře ještě zkoumáme malé ostrůvky a podél moře pokračujeme na sever ven z národního parku. Cesta ze Skuleskogen do městečka Köpmanholmen není žádná zábava – vede po silnici a je v podstatě jen spojkou mezi NP a přírodní rezervací Balesudden, kde chceme dnes nocovat.

Abychom se za úmornou asfaltovou etapu odměnili, nakupujeme pár dobrot v místním Coopu (losos naložený s koprem!) a odbočujeme do přístavu, kde by podle veškerých indicií měla být široko daleko jediná normální restaurace. Köpmanholmen prý kdysi byla „modelová komunita“ a průmyslové městečko, teď je tu ale většinou pomalu divočinující brownfield.

Každopádně přístav funguje a restaurace vaří: konečně můžeme navázat na tradici a užít si na treku nějaké to gastro! Sleď vylovený přímo z místního moře s bramborovou kaší, nakládanou okurkou a lehce zavařenými brusinkami je top!

Pak už ale utíkáme z civilizace zpátky do lesů. Na kraji města znovu potkáváme ajťáka, ale hned se loučíme: nepokračuje „po oranžové“, ale po silnici míří do nejbližšího města. A my se opět ukazujeme jako extrémisté: místo, abychom zakempili v přístřešku před přírodní rezervací a dali si už kolem šesté oraz, stoupáme v mírném dešti na vrchol Täcksklippen, po mokrých kořenech se na druhé straně klouzáme dolů a stan rozbalujeme v zálivu Sörbalesviken uprostřed přírodní rezervace.

-T-

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace

Matěj Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *