Vstávalo se opět o něco nesnadněji, takže jsme šli na snídani až někdy k deváté. Už se nám to trochu přejedlo, každý den je to samé a moc to nejde kombinovat, výhled se ale naštěstí přejíst nedá. Takže se v rychlosti balíme, odhlašujeme a před desátou už opět sedíme v bobečkovi a vydáváme se na poslední scénickou jízdu z Gjógvu. Výhled z nejvyššího sedla je snad den ode dne krásnější a zelenější. To musí být v létě zase úplně jiný zážitek.
Po včerejší konzultaci map a průvodců jsem vybral jezero Toftavatn, které je oblíbeným místem výskytu různých ptáků. Jedeme již známými silnicemi směrem na Tórshavn, odbočujeme ale na Runavík, jedno z největších sídel ostrova. Právě u něj se jezero nachází. Míjíme fotbalový stadion, kde se hrají i mezinárodní utkání. Hřiště na fotbal jsou v každé vesničce. Jezero je poměrně malé a je kousek od města u školky a vede kolem jeho části promenáda. Takže klidu tu moc nenacházíme, zato nějaké ty ptáčky jo. Slíbil jsem, že to trochu rozvedu: nejvíc tu vídáme v sídlech speciální faerský poddruh špačka, národním ptákem ostrovů jsou však ústřičníci, kteří jsou opravdu všude. Prozrazuje je pronikavý křik a skoro se nebojí, svůj rudý dlouhý zobák zapichují do země hned vedle silnic. Vyjma spousty druhů racků pravidelně vídáme kolihy a bekasíny, občas i chaluhy, vrány nebo kulíky zlaté. Na vodě jsou v moři kajky, na jezerech divoké husy, občas i labutě zpěvné. O papuchalcích jsme už psali a stále je milujeme nejvíc.
Je kolem poledne a rozhodnem se, že je opět na čase dostat do žaludku teplé jídlo. Míjíme několik podniků (steakhouse, pitza, shawarma), ale prvně nás naláká obchod s oblečením, kde Lukáš neodolá teplému tričku. Vedle se stavujeme do místní pekárny a nakupujeme sladké pečivo na později. Najíme se nakonec v kavárně spojené s restaurací a slunečné počasí nás vyláká na zahrádku. Dáváme si denní nabídku a smoothie a dokonce máme komunikativní servírku. Zajímá se, odkud jsme a jak dlouho tu ještě budeme. S pohledem na slunce dodává, že všichni místní jsou z několik dní trvajícího slunečného počasí celí blázniví. Nedivíme se. My jsme z něj však především spálení.
Pak už nezbývá nic jiného, než užít si poslední jízdu do Tórshavenu, kde vracíme auto. Sloužilo nám dobře a docela jsme si ho oblíbili. Předávka probíhá bleskurychle, paní se jen lámanou angličtinou ujistí, že jsme již platili a nádrž je plná. Tak to by bylo. Hodinku se přesouváme do centra města, které je o poznání živější než naposledy. Skočíme tedy do knihkupectví s papírnictvím nakoupit nějaké suvenýry. To se na Faerách ukazuje trochu jako problém. Věci spojené s ostrovy jsou buď hodně nevkusné, nebo jsou za horentní sumy. Produkují se zde snad jen nápoje (Ekta Maltöl jsem si zase koupil, mňam) a výrobky z ovčí vlny. Nakonec si pro sebe koupíme alespoň plyšového papuchalka, jak jinak.
Po nákupu proviantu už čekáme na bus a za chvilku jedeme zpět na ostrov Vágar, kde jsme naše putování začali. Vysedáme opět u přístavu (byli jsme zde hned první den a pak odsud jeli na Mykines, pamatujete?). Náš guesthouse je jen kousíček, na dveřích je cedulka, že jméno hosta je na dveřích pokoje a že máme zavolat, až přijdeme, aby nám majitelé řekli Hi a vyřešil se účet. Nějak se nám nedaří dovolat, tak píšeme mail, jak je v takovém případě doporučeno. Až posléze zjišťujeme, že je normálně odemčeno! Lehce hledáme pokoj označený Matej a moc se nám tu líbí. Je to útulné, je zde kuchyňka a jídelna s výhledem na moře a je to zde takové domácké. Jsme spokojeni.
Já se ještě vydávám na večerní procházku na pláž, kde fotím pipinky. S majitelkou se po mailu domluvíme, že nás dopoledne hodí k jezeru, kam se chceme zítra vydat a konečně snad dopíšeme blog dříve, než o půlnoci :-)
Napište první komentář