Budím se docela často, je mi ale výrazně lépe. V šest zvoní zvony kostela, brzy už lezu ze stanu – holky spaly vedle pod širákem.
Sprcha pomůže a celkově se cítím o dost lépe – bohužel špatně se udělalo přes noc Zdeničce a taky musela zvracet. No to jsme parta! Kemp je ale hezký, malý a přívětivý, mezi zástavbou se stodolou vkusně upravenou na zázemí.
Nad snídaní vymýšlíme co dál. Já prvně tvrdohlavě nechci o zkrácení trasy ani slyšet, ale nakonec uznávám, že to asi jinak nepůjde. Venku začíná být zase vedro, i když odpoledne slibuje zataženou oblohu a později bouřky. Nijak nespěcháme, vyrážíme někdy po deváté směr most přes Dyji. Kolem jezdí cyklisti a jeden místní pán se s námi dá do řeči a prozradí, že v Dyji se dá koupat. To nás navnadí, osvěžení by bylo skvělé. Jde se docela příjemně, slunce je trochu zastíněno oblačností. Přejdeme Dyji a po chvíli nacházím místo na koupání. Vstup je sice trochu krkolomný, ale voda hrozně příjemná a hlavně zcela čistá (na fotce vypadá zeleně, ale nebyla). Se Zdeňkou se necháváme unášet proudem a Zuzíček nás dokumentuje.
Osvěžení nám hodně pomohlo na ten úpal, nebo co nás to postihlo, a dál se jde docela dobře. Pod dalším velkým stínem si dáme oběd a říkáme si, že je ta krajina tady vlastně docela hezká. Kolem se shlukují vlhy a různí další práci, svačí s námi modrásek…
To se ale přehoupneme přes poledne a ze slibovaného zataženého nebe je plné slunce a nula stínu (tady na fotce to ale vůbec tak hrozně nevypadá!).
Potkáváme asi matku s dcerou, které taky evidentně jdou podél hranic. Dneska vyšly už z Jaroslavic, který jsou asi 20 km daleko. Ale prozradí, že u Hevlína se dá v Dyji koupat. Jinak je totiž voda nepřístupná v houštině se srázem a čepice si zvládáme namočit jen sporadicky.
Míjíme zbytek železnice z Hevlína do Laa, což znamená, že už jsme blízko plánovanému cíli.
Pod mostem se skutečně do vody vlézt dá. Do plavek jdu jen já a sedám si do vody a už nechci nikdy vylézt. To ale bohužel musím, protože za půl hodiny nám jede z Hevlína bus do Znojma.
V příhraničním vykořeněném Hevlíně jsme nechtěně svědky místního drama na téma krádež, drogy, alkohol, volání policie apod., což je teda hodně nepříjemný a na vesnici to nevrhá vůbec hezké světlo. Lidí čekající na bus jen rezignovaně přihlíží, což ale děláme taky. Nechceme dostat do držky. Hned jak vyjedeme, spustí se liják. Tak nám to nakonec dobře vyšlo, ve Znojmě parkuje Zdeňka a odveze nás do Brna. Říkáme si, že na ty podmínky jsme zvládli vlastně docela hodně a plánujeme, že se v září pokusíme cestu na Znojmo už dotáhnout, ať se pak můžeme těšit na podzimní Podyjí.
-M-
Napište první komentář