Včera večer jsme marně hledali mezi komáry nějaké ptáky, ale přes noc kolem pořád něco vyrušovalo. Tom slyšel sovu, já snad i sojku zlověstnou. Vstáváme do teplého slunečného dne a přesouváme se dolů k silnici.
Je zde miniskanzen původní sámské vesnice, nejzápadnější výspy ortodoxních skoltských Sámů. Je zde i malinký kostelíček-srub, prý nejmenší sakrální stavba Norska.
Pozorujeme konipasy a posloucháme rákosníka, bus jede asi za 40 minut ze zastávky Neiden-Hotell. Ten už ale je nějakou dobu opuštěný, stojí před ním obří betonová socha medvěda s lososem.
Vystupujeme v Kirkenes kolem 10:30 a jdeme zkoumat město a zdejší obchody. Je to asi největší sídlo, co jsme zatím navštívili, ale působí docela mile. Highlightem zde jsou nepochybně obří krabi a taky výlety lodí k hranici s Ruskem, která je vážně kousíček. V pekárně si dáme lehký oběd a na náměstí nás zaujme panelová výstava Ellisif Wessel a jejích fotografií. Od konce 19. století zde žila se svým mužem lékařem a věnovala se dokumentaci zdejších lidí, zvyků a přírody. Neskutečný příběh a skvělé fotky. O tomhle tu chceme knihu! V angličtině tu nejde nic sehnat skoro o ničem.
Hotel jsme tentokrát vybrali s ohledem na cenu, nad restaurací Shanghai Číňany provozovaný zašlý hotýlek, ale pokoj prostorný a všechno funguje.
Máme ještě hromadu času, takže balíme litr vody a dvě tyčinky a jdeme na procházku. Kirkenes osvobodila už na podzim 1944 rudá armáda, takže je tu pomník Rudoarmějce. Ve městě žije asi 5 procent Rusů a do května 2024 byl dokonce prostupný zdejší hraniční přechod. Brzy vycházíme nad město, otevírají se výhledy do všech stran, pozorujeme bělokura i zbloudilého soba – příroda Varangeru se s námi loučí. Je docela vedro, ochlazujeme si nohy v jezeře.
Vylezeme až nahoru a díváme se na 3,5 km vzdálené Rusko. Je to určitě nejblíž, co jsme mu kdy byli a možná kdy budeme.
Z procházky se nakonec vyklubal 14 km výlet a docela zničení přicházíme zpět do města, do nákupního střediska. Na hotelu se zcivilizujeme a zkoumáme, kde se teda dají ochutnat ti skvělí obří krabi – restaurace v blízkém hotelu nabízí celého kraba za cca 8 tisíc Kč, takže vybíráme Surf & turf naproti přes ulici. Jarní rolku s krabem mají poslední, ale možná je to dobře, protože bysme jinak neochutnali v koňaku naloženého osmahnutého soba, který se uplně rozpadal.
Těstoviny se sobem, brusinkami, houbami a omáčkou z hnědého sýra jsou taky super, stejně jako burger. Nacpaní ještě jednou obcházíme centrum, pak už ale jen konsolidujeme krosny a chystáme se na zítřejší celodenní přesun do Brna. Ten už na zápis, doufejme, nebude, tudíž se loučíme a těšíme se na další cesty! Tohle bylo intenzivní, dobrodružné a hlavně extra zábavné, nakonec jsme ušli cca 250 km. Sever rules.
-M-
Včera večer jsme marně hledali mezi komáry nějaké ptáky, ale
přes noc kolem pořád něco vyrušovalo. Tom slyšel sovu, já snad i sojku
zlověstnou. Vstáváme do teplého slunečného dne a přesouváme se dolů
k silnici. Je zde miniskanzen původní sámské vesnice, nejzápadnější výspy
ortodoxních skoltských Sámů. Je zde i malinký kostelíček-srub, prý nejmenší
sakrální stavba Norska.Pozorujeme konipasy a posloucháme rákosníka, bus jede asi za
40 minut ze zastávky Neiden-Hotell. Ten už ale je nějakou dobu opuštěný, stojí
před ním obří betonová socha medvěda s lososem.Vystupujeme v Kirkenes kolem 10:30 a jdeme zkoumat
město a zdejší obchody. Je to asi největší sídlo, co jsme zatím navštívili, ale
působí docela mile. Highlightem zde jsou nepochybně obří krabi a taky výlety lodí
k hranici s Ruskem, která je vážně kousíček. V pekárně si dáme
lehký oběd a na náměstí nás zaujme panelová výstava Ellisif Wessel a jejích
fotografií. Od konce 19. století zde žila se svým mužem lékařem a věnovala se
dokumentaci zdejších lidí, zvyků a přírody. Neskutečný příběh a skvělé fotky. O
tomhle tu chceme knihu! V angličtině tu nejde nic sehnat skoro o ničem.Hotel jsme tentokrát vybrali s ohledem na cenu, nad
restaurací Shanghai Číňany provozovaný zašlý hotýlek, ale pokoj prostorný a
všechno funguje.Máme ještě hromadu času, takže balíme litr vody a dvě
tyčinky a jdeme na procházku. Kirkenes osvobodila už na podzim 1944 rudá
armáda, takže je tu pomník Rudoarmějce. Ve městě žije asi 5 procent Rusů a do
května 2024 byl dokonce prostupný zdejší hraniční přechod. Brzy vycházíme nad
město, otevírají se výhledy do všech stran, pozorujeme bělokura i zbloudilého
soba – příroda Varangeru se s námi loučí. Je docela vedro, ochlazujeme si
nohy v jezeře.Vylezeme až nahoru a díváme se na 3,5 km vzdálené Rusko. Je
to určitě nejblíž, co jsme mu kdy byli a možná kdy budeme.Z procházky se nakonec vyklubal 14 km výlet a docela
zničení přicházíme zpět do města, do nákupního střediska. Na hotelu se
zcivilizujeme a zkoumáme, kde se teda dají ochutnat ti skvělí obří krabi –
restaurace v blízkém hotelu nabízí celého kraba za cca 8 tisíc Kč, takže
vybíráme Surf & turf naproti přes ulici. Jarní rolku s krabem mají
poslední, ale možná je to dobře, protože bysme jinak neochutnali v koňaku
naloženého osmahnutého soba, který se uplně rozpadal.Těstoviny se sobem, brusinkami, houbami a omáčkou
z hnědého sýra jsou taky super, stejně jako burger. Nacpaní ještě jednou obcházíme centrum, pak už ale jen
konsolidujeme krosny a chystáme se na zítřejší celodenní přesun do Brna. Ten už
na zápis, doufejme, nebude, tudíž se loučíme a těšíme se na další cesty! Tohle
bylo intenzivní, dobrodružné a hlavně extra zábavné, nakonec jsme ušli cca 250
km. Sever rules.-M-
Napište první komentář