Laponská cesta se pomalu blíží ke konci. Ráno posnídáme přeslazené pečivo z Godisfabriken, sbalíme naposledy stan, karimatky i spacáky a jdeme se ještě projít kolem delty řeky Abisko. Kousek od spacího místa zapalujeme první a poslední ohýnek, opékáme klobásky k obědu a pak už frčíme na zastávku – vlak nás odveze do Kiruny, odkud zítra odlétáme.
Každá naše cesta do přírody a divočiny většinou alespoň jednou nabere kontrast tím, že si uprostřed nebo na konci cesty zajdeme do tak trochu posh restaurace nebo si na jednu noc zabookujeme lepší hotel. Letos tedy ale sobota před odletem zcela překonala veškeré dosavadní hranice – z treku se jako mávnutím kouzelné kreditky stala dovolená vyšší střední třídy: Matěj v Kiruně vybírá Scandic a užíváme si nejen skutečnou postel, ale i večerní lunch bar, gin a tonic ve sky baru nebo saunu s výhledem na novou Kirunu.
Kiruna jako město se totiž z velké části přesouvá – díky intenzivní těžbě železné rudy, která saturuje 80 % potřeby celé EU, se části města začínají propadat. Z 18 tisíc obyvatel se 6 tisíc musí přestěhovat. Několik kilometrů od hlavního nádraží tak na původní město navazuje nová lesklá Kiruna – centrum s moderními domy a infrastrukturou tu roste v podstatě na zelené louce a kontrastuje se starou typicky důlní Kirunou, která nemá poetikou daleko k Mostu.
Je to obrovský projekt, drahý experiment nejen technicky (přesouvat se bude například i nádherný dřevěný kostel, který byl kdysi vyhlášen nejkrásnější historickou stavbou Švédska), ale i sociální.
Hornické město dostává moderní facelift, musí za ním však jít i komunita a lidé. Teď je ale stará Kiruna hodně zvláštní místo: v prostoru nefunkční bývalé čerpací stanice stojí food truck (vedle postaveného teepee) a podává stejky ze sobího a losího masa. O kus dál v osmdesátkové výstavbě živoří infocentrum.
Kolem se postupně demolují a demontují i relativně nové domy, část cest je zavřená, parky se už neudržují – protože to nemá cenu. Do nové Kiruny vede široká cesta, po které se prohánějí staré americké veterány a tunningová auta místní omladiny bez SPZ. Nová Kiruna pak začíná bez varování, gentrifikace mimo gentrifikované, umělé cosi za městem, s radnicí a knihovnou uprostřed.
Člověk se nemůže zbavit dojmu, že tenhle projekt nedopadne optimálně – bude zajímavé se sem znovu podívat třeba za patnáct let. Třeba tou dobou bude přesunutý i ten krásný dřevěný kostel: termín přesunu je stanoven na rok 2025, zatím však nikdo neví, jak se to vlastně udělá. Ví se ovšem, že to bude „challange.“ A na takovou je potřeba se vyspat. Dobrou noc!
Statistika: losů viděno 3, sobů viděno 0, rosomáků viděno 0.
Napište první komentář