Všemocná příroda se nad námi smilovala a hned od rána nechává slunce pražit přes minimum mraků. Matěj suší boty, já suším v podstatě všechno. Kmen mrtvého dubu na pláži celý ověsíme, a jak se na pláži postupně rojí Švédi a Němci, skoro to vypadá, jak když tu prodáváme oblečení.
Nádherná pláž, nádherné počasí – snídáme rozmočené čokoládové bonbónky, lososa naloženého v kopru s bílým chlebem, moře šumí, sledujeme krásného chlapce v červených plavkách, jak dovádí ve vodě… Smrt v Benátkách hadra. Naše včerejší promočení má nakonec strašně super dohru.
Když boty doschnou, balíme a mizíme z pláže tak akorát – už se sem za krásným počasím valí kupa lidí. Národní park Stenshuvud začíná v podstatě za rohem a na rozdíl od Store Mosse je malinký – cenný je proto, že se zde na malé ploše střídá přehršel ekosystémů a biotopů: od řeky přes pobřeží, od skalnatých útesů přes močály a louky až po písečné tepliny. Nejprve míříme do Naturum, návštěvnického centra, kde procházíme expozici o parku. V Naturu je celkem prázdno, přitom kolem stojí záplavy aut – mnoho lidí sem jezdí na pláž, takže národní park nám to zatím příliš nepřipomíná.
Máme hlad, tak míříme do místní kavárny/pekárny Annorlunda, která tu peče už od roku 1956, a cpeme se jejich skvělým sladkým pečivem. Lidí je tu po okolí všude kupa, ale když dorazíme k pláži, pochopíme proč: pláž je tady v národním parku skutečně nádherná. Počasí je stále dokonalé, tak se tu v písku vyvalují Švédi a Němci po desítkách. Tímto typem dovolenkářů my hluboce pohrdáme a vyvalování se na pláži je nám k smíchu. Proto sundáváme krosny, trika, vybalujeme karimatky, pokládáme je na písek hned vedle moře a dobré dvě hodinu tu líně pohrdáme.
Je to super a už jsme to potřebovali. Navíc tu slunce opaluje úplně jinak, takže i Matěj chytá bronz! Cesta do národního parku, respektive do jeho neplážové části, vede hned vedle a na ní už je téměř prázdno. Přitom jsou tu nádherné lesy, staré stromy škrcené mohutnými břečťany, maják na skalnatém útesu i vzrostlé arboretum.
Naším cílem bylo dojít do severní části parku, kde je spací místo, ale Stenshuvud je tak malý, že jsme za chvíli na paloučku pro stany. Stavíme stan, házíme do něj krosny a rozhodujeme se pro výlet do Kiviku – mapa hlásí nějaké archeologické lokality. Sto metrů za lesem ale úplně nečekaně objevujeme moštárnu Kiviks musteri, jejíž džusy již známe z Ica, a je tu dokonce krásná podniková prodejna. Odcházíme s mošty, marmeládami a především rebarborovým sommarvin – lehkým ovocným šumivým vínem.
Do samotné vsi Kivik je to ještě dva kilometry, po cestě prolézáme pastvinu Ängakåsens, kde je asi 130 kamenů a jedna kamenná loď, skoro jako Ales Stenar, jen jsme tady úplně sami. Hroby prý pocházejí z pozdní doby bronzové.
Hned za cedulí Kivik je nádherná malá kavárna, potok a vedle největší hrob z doby bronzové na území Švédska: Kungagraven. Objeven byl v roce 1748, když se do něj dva muži propadli při sběru kamenů. Velikost hrobu vedla k domněnce, že jde o hrob krále, nic takového se ale zatím nepotvrdilo. Místo je to nicméně nádherné, s magickou energií.
Linné, který tu v květnu 1749 projížděl a hrob navštívil, si do diáře poznamenal: „Je to pohřebiště navržené pro starý svět.“ A na to si připijeme, takže tu otevíráme letní sommarvin a na počest Linného i pohřebiště krále vyzunkneme celou láhev.
Zpátky u stanu nás ještě čekají fiskbullar (rybí koule) v humorové omáčce. A jen za sebou zavřeme stan, začnou na něj dopadat kapky deště. Asi jako výstraha, že až příště zmokneme, nemusí nám to tak hladce projít jako tentokrát.
-T-
Napište první komentář