Spaní jen tak pod širákem mělo výhodu v tom, že jsme se nemuseli večer zaobírat stavěním stanu. Na druhou stranu nás ale kolem šesté ráno probudil lehký deštík a za spacáků jsme doslova vystřelili. Docela šok takhle k ránu. Původně jsme teda měli spát na dohled od menhirového útvaru Ales Stenar (dle Toma „asi pět kilometrů od Ystadu“), ale ukázalo se, že je to spíš patnáct. To ale vůbec nevadí, protože pobřeží a krajina jsou tu zase uplně jiný než jsme dosud viděli.
Vojenský prostor k naší radosti nebylo nutný obcházet po silnici, ale jít přímo skrz. Velkou část roku je totiž nevyužívaný a slouží jako pastvina. Velkému stádu krav s telátkama (nechávají je hezky spolu) vévodí obří svalnatej býk. Jde z něj respekt.
Jsou tu travnatý kopečky spadající až do moře, tak po nich jdeme směrem k menhirům. Hodně to tady kvete a voní, pasou se různá plemena oveček a skoro až mi to zase připomnělo Faery.
To už se ale blížíme k Ales Stenar. Celý útvar kamenů vztyčených do půdorysu lodi je hodně monumentální.
Jen je to nejnavštěvovanější megalitická lokalita Švédska a je to bohužel hodně znát. Vidět to bez lidí by bylo určitě skvělý. A to ještě úplný zástupy včetně Čechů potkáváme směrem k vesničce. Odtud nám za 20 minut jede bus do další vesničky. Venkovská architektura je tu skvělá. Uplně přirozeně se používají dřevěná okna, dokonce i doškové střechy. Na plasťáky nebo polystyrenová zateplení jsme ještě nenarazili.
Dalším autobusem (všude se platí primárně kartou) přijíždíme do Simrishamnu, letoviska na břehu Baltu. Tady je primárním úkolem se najíst. To se nám šťastně daří v podniku, kde si můžeme nabrat kolik chceme za jednotnou cenu. V městečku je nádherný středověký kostel (kolikátý už?!), z toho mám velkou radost.
Taky tady konečně posíláme pohledy a pak nakupujeme v Netto. Zdejší nabídka nás ale moc neuspokojila. Prostě diskont. Další plán je pokračovat podél pobřeží směr národní park Stenshuvud. Je to asi 15 kilometrů a času máme dost. Do pobřeží z pláží spadají pískovcový skály a je to krása.
Navíc se tvoří obdivuhodný a děsivý bouřkový mraky. Radostně si je fotíme, protože neprší.
Na dalším útesu zkoušíme rybařit, ale opět bez úspěchu. Vlastně jsme ve švédském moři neviděli ani rybičku. Tady se aspoň prohánějí rozkošný mini langusty. Nakonec nás ale déšť nemine a není to jen krátká přeháňka, ale vytrvalý proud vody. Důvěřujeme našemu vybavení a jdeme dál. Brzo mám uplně durch boty a moc příjemný to teda není. Navíc je déšť poměrně studenej.
Podle map.cz má vést až k NP cyklostezka podél pobřeží. Klikatit se po silničkách skrz sady, jak indikuje Skåneleden, se nám zdá jako nuda. Mohlo nás teda varovat, že cyklostezka začíná a končí bez návaznosti na silnici a z vesničky se jeví jako pěšinka mezi křovím. Už docela dobrodružně sejdeme k moři. Je zde naplavenina z oblázků a to nás hodně baví. Je tu obrovská variabilita hornin a jak jsou všechny mokrý, jsou ještě hezčí.
Náhle ale pláž přehradí masa kluzkých balvanů. Tu překonáváme. Spadané stromy o kousek dál jsou ale nad naše síly a musíme se po strmém zarostlém svahu vyšplhat nahoru. Pokud jsme ještě měli něco suchého, tak už tomu tak není. Vyloupneme se v pečlivě udržovaném jabloňovém sadu a brzy narazíme na starou známou oranžovou. Bylo to dobrodružný, ale dost nás to utahalo. Místo na spaní zprvu hledáme na pastvině, ale nakonec sejdeme na nádhernou pláž. Je kolem deváté, ale pořád to tu žije. I ve vesničce výše bylo hodně aut a dovolenkářů. Na pláži si uvaříme chilli con carne (Felix!) a fetuccine, v písku stavíme stan a přemýšlíme, co dál. Tomovi se do krosny dostala voda a moc suchých věcí mu nezbylo. Spíš žádný.
-M-
Napište první komentář