Dnešek je naším posledním dnem v divočině a chceme si ho pořádně užít. Dobře vyspalí se kolébáme ze stanu až kolem osmé a snídáme na pláži. Tomáš spatří podezřele lesklou kachnu kousek u břehu, přiblíží objektivem a on to tuleň! Ještě více nadšení jsme, když se posléze vynoří jen pár metrů od břehu naproti nám a chvilku nás zvědavě pozoruje. Tak to jsme vážně nečekali, že se nám poštěstí.
Stan necháváme s věcmi na pláži a jen nalehko míříme do nitra rezervace na poloostrově. Je vidět, že je víkend, lidí je tu poměrně hodně, ale nic nepříjemného. Část poloostrova v roce 2008 vyhořela a nyní se přirozenou cestou obnovuje. Jsou tu suché bílé pokroucené kmeny borovic, sluníčko pálí a všude je plno ptáčků – malí strakapoudi, pěnkavy a jikavci už se asi houfují k odletu.
Na konci na skalách je úžasný, v podstatě kruhový, výhled na moře, ostrovy a zalesněné kopce. Navíc nad námi krouží párek orlů.
Po cestě zpět se jdeme vykoupat v úžasně čistém jezeře Balestjärnen. Trochu si zaplavu a umyju hlavu, voda je chladivá, ale žádný extrém. Kolem nás se ale sbíhají okouni, tak jdeme radši ven. Právě včas, slunce zakrývají mraky a ke koupání se přidal polonahý německý pár.
Vracíme se sbalit stan a krosny, je skoro jedna a stejně tu pořád je jeden stan a lidi v něm. Toho si všímáme dlouhodobě, že místní jsou ve stanech a usínají v době, kdy my teprve přicházíme na spací místečko a ráno jsme z prvních, kdo vstává. Možná jsme ale jen extrémisti. Každopádně mizíme z rezervace a míříme do civilizace.
Po lesním úseku následuje nezáživná cesta šotolinou a po silnici. Pak poslední stoupání lesem, užíváme si hojnost plodů a zjišťujeme, že poslední rudé plody, co jsme neochutnali, jsou dřín švédský, patrně nejedlý. Hlavně mě nepřestávají udivovat houby všude kolem. Fakt na každém kroku a velikostí, o kterých se nám u nás ani nezdá. A konečně potkáváme i někoho, kdo houby sbírá – starší pár si nese ošatku lišek, těch jsme tu moc nepotkali.
Přes chodníčky po rašelině (zakrslé břízy, klikva ještě není zralá), dojdeme k jezeru Småtjärnarna, kde jsme původně chtěli spát (je zde chatka – obecně je tato část stezky plná míst na přespání).
Hned vedle je ještě současná přespávárna ze série arknat, tohle je třetí, co vidíme, ostatní nám nějak unikly.
To už ale scházíme do aglomerace Örnsköldsviku, odkud nám zítra ráno (9:18) jede vlak. Jdeme předměstím, kolem obří továrny na viskózu ozářené večerním sluncem až do městského lesoparku u jezera, kde si vaříme poslední čaj a stavíme stan, už jsme synchronizovaní.
-M-
Napište první komentář