Vstávačka kolem osmý, nasnídat se, pobalit a hurá do víru velkoměsta – epifanie, umění a slevy! Dnes dojde na všechno ze svaté trojice milánského 6. ledna. Prvně se ale musíme zbavit batohů, takže míříme metrem na hlavní nádraží. Neomylně míříme k úschovně, však jsme si to včera už natrénovali. Ve frontě však Zuzíček nelení a zjišťuje, že kousek jsou skříňky, což nám vyhovuje víc. Rychle kontrolujeme, zda jsou otevřený a jdeme o pár bloků dál. Zde jsou samoobslužný skříňky a zrovna se je snaží využít nějací Asiati. Cpou dva obří kufry do menší varianty skříňky a diví se, že se tam nevejdou. To my si poradíme lépe, do jedné skříňky se nám vejde všechno a ušetříme pěknou řádku eur. To jsme ale šikovní!
Metrem se přesouváme do centra, míříme totiž za kulturou. Ukáže se ale, že v pondělí je Brera zavřená, soukromé muzeum sběratele Poldiho Pezzoliho naštěstí ne, tak trio M+Z+Z míří sem, dvojka Z+J radši na kafíčko ? Muzeum je skvělý, protože je přímo v domě sběratele (zemřel 1879), kde je třeba fontána s rybičkama při schodišti.
Probíhá zde taky komorní, ale moc hezky udělaná výstava k Madoně Lita od Leonarda, která do sbírky dlouho patřila, než se dostala do Ermitáže, odkud byla zapůjčena do Milána. Je zde hezky prezentováno, jaký měl obraz vliv na ostatní umělce a podobně. Jen teda expozice zakrývá nástěnné asijské koberce, na který je teď Zuzíček specialistku a chtěla je vidět.
Zbytek muzea je plný umění, ale i starožitností, sbírky hodin a hodinek, pravěkých artefaktů a podobně. Prostě sympatický mix, což se nám hodně líbí.
Co nevidět však z dómu vyjde epifanie, což nám zní skoro až přisprostle (něco jako orgie nebo sodomie), ale je to jen průvod Tří králů, kteří mají v kostele sv. Eustacha sarkofág (Fridrich Barbarosa ale jejich ostatky odnesl a vrátilo se jen nedávno něco málo). Průvodem jít nechceme, tak ho šikovně obcházíme a dojdeme k bazilice San Lorenzo, kde si na něj počkáme. A netrvá to dlouho a už důstojně kráčí zástupci renesanční milánské chudiny i měšťanstva a za nimi Tři králové s dary. Je to docela působivý a hrajou k tomu na dudy. Celý je to možná až zbytečně vážný, ale je to ono – epifanie!
Posléze se hladově vydáváme hledat jídlo a cíl je jasný – milánská specialita, telecí řízek v trojobalu. Jinak Zuzíček nebude moci odjet. Najdeme docela rychle vhodný podnik, specialitu objednáme (Zdenička si ale dává něco jinýho, nechce smažený). Servírka je nešťastně nešikovná, musím ji pomáhat odšpuntovat víno, ale stejně nám v půlce praskne korek. Jídlo je ale moc dobrý a dáváme si i desert a kafíčko a je nám dobře.
Holky ještě chtějí vidět výstavy Canovy a Chirica, ale mě lákají světské požitky ve formě slev. Však jsme ve městě módy! Mám pár hodin něco sehnat, ale prodírání se obchodama je docela únavný. Několikapatrový dům luxusních značek je tak narvaný, že zde musí být proudy lidí korigovaný. Nakonec s poradou na telefonu něco koupím (musel jsem až dva kiláky do Calvina Kleina) a spokojeně mířím do Eataly, kde máme sraz.
Eataly je obchodní dům zasvěcený italské gastronomii a chceme se tu najíst a nakoupit dárečky domů. A že je z čeho vybírat! Šunky, sýry, sladkosti, vína i piva a všechno vypadá hodně moc lákavě. Necháme tu slušnou útratu, najíme se a už musíme na nádraží Porta Garibaldi odkud po deváté máme vyjíždět.
Část čeká na nádraží, část vyzvedne batohy a pak už jen čekáme za zvuku střídání se dvou reklam. Především ta na Radio Zeta je obludně otravná, takže se jí nemůžeme zbavit, recitujeme si jí a tančíme na ni :D Do kupéčka k nám přisedl mlčenlivý trochu creepy mladík, co průvodčímu řekl, že jsme z Repubblica Ceca, aniž bysme mu to řekli, takže jsme celou dobu nervózní, že nám rozumí :D
Tak ahoj a už plánujeme, co na Tři krále příště ?
-M-
Napište první komentář