Zdravím pravidelné i nové čtenáře u zápisku z výletu do Milána aka Mailandu. Vyjeli jsme, stejně jako loni do Benátek, ve složení Matěj, Zuzíček, Zdenička (letos se hodně stará o focení a velká část fotodokumentace náleží jí) a Zuzka s Janičkou. Původně jsme sice plánovali jet nočním vlakem někam do Nizozemí nebo Belgie, ale ceny se nám zdály natolik přemrštěný, že jsme dost nadšeně souhlasili s vlakem do Itálie, kde se nám posledně tak líbilo. Nightjet nám jede o půl osmý, vyjíždíme radši s předstihem a ve Vídni stíháme kafíčko i malý nákup. Teda, jen já musím na nákup, holky maj batohy nacpaný svačinkama, třeba pytlem sýrových nití. Mňam! V kupéčku máme připravený povlečení pro šest, pitíček je taky šest, takže jsme smířeni, že s námi pojede nějaký stranger a mračíme se preventivně na každýho, kdo projde kolem dveří. Ve vedlejším kupéčku jsou pištivý Italky, slečna průvodčí hrozně dupe a chrastí řetízkama, ve Villachu nás kontroluje policie posvícením do očí, postýlky jsou tvrdý a krátký. No, moc jsme se nevyspali a hodně se těšili na ráno :D
V Miláně na nádraží Porta Garibaldi nás vlak vyplivl chvíli po osmé a z podchodu jsme neomylně vyrazili opačným směrem, než jsme potřebovali a vyšli ve směsici současný architektury, zašlých továrních hal a všude se povalujících odpadků
Se Zuzíčkem si to užíváme a vedeme ostatní přes poloopuštěný most oklikou přes nově budovanou čtvrť. Zaujme ozeleněný bytový komplex i další stavby.
Na nádraží však nejsou úschovny a musíme teda všechno tahat s sebou až do dvou, kdy je možný check-in v našem Airnb kousek odsud. Janička zjistila, že kus metrem je každou sobotu obří trh. To nás zajímá a jedeme tam. K našemu zklamání se však jedná o něco jako kombinaci pouťových vietnamců a polských tržnic, takže rychle mizíme do boční ulice na kafe. Espresso za euro, to máme na Itálii rádi a s kafem včera ve Vídni, co bylo třikrát dražší, se to nedá srovnávat. Jen kousek odtud je bazilika Sant Ambrogio, původně raně románská stavba ze 4. století, přestavěná v gotice. Obdivuje zlaté mozaiky a naše mozky se po čase zase zcela přeorientují na vnímání krásy.
Hned kousek stojí další bazilika – Santa Vittore al Carpo. Tady jsme byli skoro až šokovaní opulentní štukovou výzdobou.
Co by kamenem dohodil je ještě slavný kostel Santa Maria della Grazie, v refektáři přilehlého kláštera je Poslední večeře od Leonarda, její návštěva však byla beznadějně vyprodaná. Kostel je středověkou stavbou a raně renesančním chórem a transeptem. Údajně od Bramanteho, ale Zuzíček nás upozornila, že nyní se mu připisuje už jen přilehlý rajský dvůr. Hodně se nám tady líbí, prostor je krásnej a čistej a dvoreček roztomilej.
Zdenička nás se Zuzíčkem fotí v podstatě jako pár, a to celej den. Pak se tomu večer smějeme.
Je čas oběda a míříme proto směr ubytování, kde chceme najít něco k snědku. Jdeme kolem paláce Sforzů, míjíme řadu tramvajových kolejí, co nikam nevedou. Ulice jsou plný vysokých stromů, doprava je zmatená, ale líbí se nám tu.
Dáme si pizzu v podniku, co je prvně prázdnej, ale za krátko se uplně zaplní místníma. Takže jsme nevybrali špatně a docela dobře se najíme. Dáváme si nečekaně šumivý víno a jsme pak trochu oprsklí, Zdenička beze studu volá chlapci, co nás má uvést do bytu a vše je fajn. Bydlíme v čínský čtvrti, kde si ještě dáváme kafe. Byt je v posledním patře hodně krásnýho domu s působivým schodištěm a starýma výplněma. To se nám taky hodně líbí.
Chvilku si dáchnem, ale pak se rozpojíme a do města vyrážíme zatím ve složení M+Z+Z, kostely nám totiž nedají spát a chceme si ještě užít krásnýho sluníčka, co venku je. Míříme směrem do úplnýho centra, kolem La Scally (docela fádní barák) ke Gallerii Vittoria Emanuela. Tady zjišťujeme, jaký je heslo tohoto víkendu – epifanie (Klanění třech králů), umění a slevy. Lepší víkend jsme si vybrat nemohli :D Monumentální nákupní galerie je narvaná k prasknutí, stejně jako Dómské náměstí a přilehlé ulice s obchodama s oblečením a další módou.
Dóm nám přijde trochu srandovní, Zuzíček poznamenala, že je to jak klasická italská bazilika, jen obalená gotickou skořápkou.
Dál jdeme do kostela, co je zaručeně od Bramanteho a tam se nám líbí moc. Santa Maria presso San Satiro má skvělej iluzivní závěr, co se jeví jako koncha, ale je v podstatě plochej.
No, už jsme docela vyčerpaný a Z chce Aperol Spritz. Jdeme najít bar, ale mezitím nám vyhládne a dáme si radši jídlo (rissoto, špagety, milánský řízek) a místní hodně drahý pivo. Do města mezitím vyrazily i Z+J a taky si zašly někam na večeři. My ještě zajdem nakoupit do bio sámošky víno, sýry, olivy a snídani a šup domů odpočívat. Zítra totiž chceme asi překonat rekord v návštěvě galerií za den nebo co :P
-M-
Napište první komentář