Probudili jsme se spolu s dalšími stanujícími na loučce na okraji národního parku Stenshuvud a moc jsme nespěchali. Dokonce jsme se vydali nedaleko k moři se umýt. Prvně ale musíme počkat, až posnídají zaměstnanci moštárny. Voda je sice ledová, ale vůbec slaná, takže smyjeme prach předchozího dne apod. Dnes chceme projít vrcholovou část parku, což jsou asi tři kilometry včetně výšlapu na „magnificient 97 m“ vrchu Stenshuvud. Střídání krajin je zde skutečně obdivuhodné. Nejvíc si užíváme obrovskou pestrost dřevin a vysokou koncentraci skutečně starých stromů. Zároveň je bohužel znát, jako oblíbenou výletovou destinací park je. Hemží se to zde rodinkami s dětmi a aktivními důchodci. Výhledy jsou přesto překvapivě dobrý.
Dolů zpět k Naturum centru scházíme přes zamokřenou olšinu a to je skutečně nádhera – temná voda a trsy stařičkých olší z ní vystupujících.
Náš další plán určuje v podstatě náhoda – ze zastávky 3 km od parku se dá jet zpět do Simmrishamnu nebo na druhou stranu do Kristianstadu. Volíme druhou možnost, protože objevíme něco nového a má tu být rozsáhlý mokřad plný života. Stavujeme se do oblíbené kavárny pro bagety do ruky a marcipánem plněné trubičky, co nás včera uplně uchvátily. Do odjedu autobusu máme 40 minut a mapy nám tvrdí, že to nestihneme. Ale my se obalamutit nenecháme a bystrým krokem dojdeme na zastávku s pětiminutovým předstihem. Dokonce za chůze sníme i bagety a jdeme přes královský hřebčín. Expresní autobus nás za hodinku doveze do Kristianstadu. Cestou ještě obdivujeme poštovní auto. Aby to měli blíže do schránek při silnici, volant mají napravo. Praktické. Je zde hodně vedro a v centru je pouť. Normálně s atrakcema a se stánkama.
Počet zaregistrováníhodných chlapců stěží jeden. Úkolem je však hlavně nakoupit. Sáček bonbónů na váhu je dnes obzvláště naplněný. Shodli jsme se, že zde jíme hrozně moc sladký, ale není to na nás vidět. Spíš naopak. Tom ob půl hodiny kontroluje svoje namakaný lýtka. Hned vedle nádraží začíná přírodní rezervace, součást velikýho území kolem města, který je chráněné jako biosférická rezervace. Mají tu vlastní Naturum – už třetí, co navštěvujeme! Je hodně velký a celý postavený na pilonech nad vodou. Moc se nám tu líbí.
Expozice je celkem poutavá a je zde simulace průletu krajinou z pohledu vážky. Něco jako 5D budky na poutích. Docela bizarní. Máme v plánu projít cestu Carla Linného, který Skåne procestoval někdy v polovině 18. století. Prvně nás chytne déšť. Nechceme to podcenit a schováme se v altánku. Pak už ale pokračujeme po širokým dřevěným chodníčku mezi rákosinama a pozorujeme tematicky rákosníka. Je to zde příroda vedle města, ale skvěle zpřístupněná a propagovaná. Fakt sem lidi chodí.
Kousek dál svačíme na vyhlídkový plošině s pohledem na velký hejno hus, který občas vzlétne. Je to majestátní.
Naše těla (hlavně nohy) nám dávají najevo, že je 12. den, takže moc nespěcháme a na večer zakotvujeme u bývalé vodní tvrze – odkrytá archeologicky, zčásti dostavěná a nevkusně zastřešená. Děláme si večeři, vtipkujeme, zkoumáme profily na grindru (Švédsko fakt bída, chudáci).
Stanovat tu bohužel nesmíme, ale kousek dál je posekaný pruh vedle pastviny. Na stan ideální. Naše poslední noc na švédském venkově může začít.
-M-
Napište první komentář