7. den: pátek 5. 7. 2019

Počasí se mění rychle, ale tentokrát k naší spokojenosti: celý den má být krásně. Doplňujeme vodu z pumpy, balíme stan, vaříme kaši a už vyrážíme na zbytek okruhu kolem jezera Kävsjön. Nemůžu se nabažit chodníčků, které nás vedou skrze obrovské pláně rašeliniště – a nebudou mě nudit ani večer, kdy jich za sebou budeme mít slušnou dávku kilometrů.

Nad jezerem se dostáváme do nejsevernějšího místa naší cesty, ale stále si uvědomujeme, jak moc na jihu jsme a jak obrovská je Švédsko země. Odbočujeme na jednu z dřevěných pozorovatelen – a dobře děláme. Konečně pozorujeme nádherné jeřáby, dechberoucí stvoření. Jeden se pohybuje dostatečně blízko i na rozumné focení, čistí si peří a loví.

Máme velkou radost, protože to už chvíli vypadalo, že na žádné nenarazíme. Přijít o chvíli déle, nic jsme neviděli – jeřábi pomalu zmizeli z dohledu. Vracíme se okruhem zpět k návštěvnickému centru Naturum a míříme do jižní části národního parku, která je ještě o něco víc liduprázdná.

Kilometry obnoveného rašeliniště, které kdysi narušila těžba rašeliny, vysušování i zalesnění, tu zpřístupňuje nejprve okruh Lila Lövo a pak stezka na Andersberg. Šipka k ptačí pozorovatelně nás láká, i když leží mimo trasu a vede k ní stezka bez dřevěných chodníčků. Včera pršelo, tak se s námi zem trochu houpe, nebezpečně to ale nevypadá. Když se nechám mírným pohupováním ukolébat, našlápnu a během setiny sekundy zajedu nohou po koleno do země. Propadnutí se do rašeliny není všední zážitek, takže mám radost, i když na ptačí pozorovatelně řeším spíše promáchanou botu, než ptáky.

Druhá fáze sušení probíhá na bývalé hospodářské usedlosti Lövo, která teď slouží turistům, kteří si chtějí užít pár dní v zašlých časech. Mimo vody a odpočinku tu také potkáváme zmatenou průvodkyni, která nám anglicky vysvětluje, že má bus plný Rusů, ruského řidiče a potřebuje do Naturum – ačkoliv nejsme místní, navigujeme a odkazujeme na stojan s letáčky. Paní začne letáčky počítat – česky. Je to milá náhoda. Ale vlastně mám pocit, že našince na cestách potkávat úplně nemusím.

Voda, kterou nabíráme ze studny, má být sice pitná, ale kromě železa je z ní cítit i rašelina, je mírně kalná a v mém žaludku začne téměř okamžitě organizovat taneční párty. Další kilometry chodníčku skrze nádhernou plochu rašeliniště jsou pro mě krušnější, než bych si představoval. Pomalu se blížíme k jižní hranici parku, kterou tvoří jezero Herrestadsjön.

Matěj přes letecké mapy zkoumá okraje jezera: chceme alespoň jednu noc strávit u švédského jezera a toto může být naše poslední šance. Na mapě se objevuje malá pláž, co na tom, že cesta k ní vede přes soukromý pozemek a kolem zjevně opuštěné a trochu děsivé chalupy? Na dokonalém místě přímo u vody v západu slunce ohříváme večeři: masové kuličky v omáčce z konzervy vypadnou v podivné konzistenci, až teď si všímáme loga a značky na plechovce: Felix. Doufáme, že to není žrádlo pro kočky… Tak dobrou a mňau.

-T-

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace

Matěj Autor článku:

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *