U moře se nám líbilo, takže chceme do vln i dneska. A jen tak se válet na pláži. Kdo nás zná ale ví, že tak jednoduché to nebude. Obvyklá snídaně na osmou, slečna kmitá jako stroj, jen obsluhovaní se střídají. Pak už míříme metrem k zoologické zahradě (pohráváme si s myšlenkou, že ji navštívíme v podvečer, protože zavírá až v osm). Pak už busem na jih do Sesimbry. Šílenou portugalskou (prostě jižanskou) dopravou se řítíme po mostě přes záliv a za hodinku jsme na místě. Oblíbené letovisko s úzkými uličkami.
Šup na kafe a pastel a pak hned na pláž Praia do Ouro a sousední Praia da Califórnia. Jedná se o klasické městské pláže lemované jak městečkem, tak obřím hotelovým komplexem. Shodli jsme se ale na tom, že být tu na konci září je výhra. Pro nás je zde příjemně teplo (ačkoliv některý místní jsou navalení v prošívaných bundách), je tu relativně málo turistů a žádný děti. Hurá, učitelka ocení. Vlny dokonce do mojí ruky přihnaly malou rybku se špičatou tlamičkou, skoro jako mini mečoun. Jinak nám přijde zdejší příroda taková dost chudá, nebo jsme jen na špatných místech.
(To se jako nemračím, jen jsem si odvykl fotit selfie foťákem a ne mobilem. Člověk neví, jak se tváří! A takhle to bylo dřív dycky.)
Přestože jsme si řekli, že budeme lenošit, vidina divoké pláže asi tři kilometry daleko nám nedá a míříme tam. Je to po silnici kolem páchnoucího přístavu a pak do kopce po prašné cestě. Je vedro a u srázu dolů k pláži Praia da Ribiero do Cavalo se mamka rozhodla radši jít zpět do městečka. Dolů jdu tedy sám. Pláž je krásná, docela zalidněná, ale na koupání dobrá.
Po cestě zpátky mě kus vezme běloruský pár, co je tu na dovolené. Moc se mi nepodobá, abych takovou nabídku přijal, ale někdy je fajn ze své ulity trochu povylézt. K mamce na pláž dojdu vlastně jen asi 15 minut po ní, má toho fakt dost, po včerejšku má namožený stehna, a hlavně z kopce a ze schodů sotva chodí. Ještě se spolu koupeme ve vlnách a lenošíme. Podíváme se ještě do kostela, nazval bych ho portugalská renesanční a barokní klasika :D
Je skoro pět a máme trochu hlad, bohužel je zase ten čas mezi obědem a večeří a buď je zavřeno, nebo nám prostě jídlo neuvaří. To je opruz, ale naštěstí potkáváme podnik s obříma plněnýma croissantama a to nám vlastně dost stačí.
Zpátky do Lisabonu přijíždíme až kolem sedmé, haha. Zoo jsme už dávno vzdali a nachodili 15 km. Tolik k tomu „volnějšímu“ dni. Zítra jedem už domů, ale stíháme ještě Oceanium, tak jsme zvědaví a těšíme se. Hezký sváteční večer do Česka!
-M-
Napište první komentář